Tisíc východů slunce

Pavla by konečně ve svých čtyřiadvaceti letech mohla být šťastná. Má krátce po svatbě a s milovaným manželem čekají své první dítě. Od malička žije v Ženevě pouze s otcem, který nesnesl život v Čechách, kdy při narození Pavly přišel o svou zbožňovanou manželku. Pavla celou dobu měla pocit, že do Ženevy nepatří, až po seznámení s Benem si konečně začala představovat svou společnou budoucnost v tomto šedivém městě. Štěstí ale Pavla nemá právo prožívat dlouho. Při jednom z návratů spěchají Ben a Pavlinin otec domů v hustém lijáku, Ben nezvládne řízení a při následné nehodě oba v autě zemřou. Pavla nemíní zůstat v nehostinném Švýcarsku a přijímá nabídku vrátit se ke své jediné příbuzné, babičce Věrce, do západních Čech do Hor Páně, kde se narodila a kam ji její venkov milující srdce vždy tolik táhlo. Zde snad najde lék na své bolesti a smutek i smíření se svým těhotenstvím, bez otce i manžela, jen s láskyplnou náručí své babičky. Každý máme svá trápení. Hned v sousedním statku prožívají následky jiné dopravní nehody i Zbyšek a jeho dospívající sestra Eliška. Před rokem, když se Eliška konečně vzpamatovala po smrti rodičů a začala si užívat života naplno, došlo k nehodě na stařičké motorce. Eliška prodělala těžký otřes mozku, jehož následkem oslepla. Eliška se právě vrací po roční hospitalizaci z léčebny a Zbyšek se musí vyrovnat s jejím handicapem a vyřešit si své vnitřní konflikty ze ztráty sestřina zraku. Příběh je psaný v přímé časové linii. Je rozdělený do kratších kapitol, kdy probíhající děj sledujeme z pohledu jednotlivých zúčastněných postav. Díky tomu můžeme důkladně poznat jejich charakter a ukazují nám i své myšlenky a pocity. Co můžu vyzdvihnout je určitě styl psaní, který vyzývá k představám nejen o vnitřním prožitku postav, ale i barvitému popisu prostředí. Určitě by se mohly k takovému účelu využít slepé oči Elišky, ale není tomu tak. V celé knize je spousta míst, kdy jsem měla pocit, že cítím vůně, nebo vidím barvy. A Elišku jsem ještě neznala. Jsou zde místa, která mě dojala. Ale kapesníků nebylo třeba, jde o momenty, které se vás vnitřně dotknou. A nejde vždy jen o smrt. Šlo o okamžiky, kdy se například setká Pavla s přeživším párem z manželovy autonehody, nebo o okamžik, kdy si Pavla vroucně přeje, aby měla možnost přežít porod a uvidět své miminko. Co bych knize vytkla, je předvídatelnost děje. A to nejen v hlavní dějové linii, ale i v jednotlivých maličkostech. Autorka má děj důkladně promyšlený, domyšlený do nejmenších podrobností, ale … i ty maličkosti jsou očekávatelné. Tento nedostatek ale nahradil opravdu výborný styl, jak je knížka napsaná. Jako celek hodnotím knihu velmi pozitivně. Kniha je o složité životní situaci několika osob a způsob podání je hluboce emotivní. Čtení mě moc bavilo a bylo pro mě zážitkem.

Dnes a denně čteme o dopravních nehodách a modlíme se, aby se některá z nich nedotkla nás. Jak se s tragickými následky jedné takové nehody poprala Pavla, hlavní hrdinka knihy Tisíc východů slunce? Pavla momentálně prožívá šťastné období. Je vdaná za toho nejskvělejšího chlapa pod sluncem a čeká miminko. Rodinná idylka bohužel končí dopravní nehodou, při níž umírají Pavlin manžel a otec. Mladá žena rázem přichází o dva nejbližší a nejmilejší muže svého života. Ze Ženevy, kde všichni žili, se stěhuje zpátky do Čech k babičce, aby se dala dohromady a našla ztracenou rovnováhu. Pavla má dojem, že už na ni nic hezkého v životě nečeká. Může se zmýlit? Pavla, která si sáhla na dno svých psychických sil, se musí vzchopit a žít dál. Po přestěhování k babičce se seznamuje se sousedy, sourozenci Zbyškem a Eliškou. I oni se vyrovnávají s tragédií - Eliška při nehodě na motorce, kterou řídil Zbyšek, oslepla. Zatímco on se trápí a uzavírá do sebe, jeho sestra se s následky nehody vyrovnává velmi dobře a svou slunečnou povahou prosvětluje všechno kolem. Pro mě byla Eliška takovým záchytným bodem, když už jsem měla pocit, že se na mě při čtení emoce valí jako lavina. V knize se v jednotlivých kapitolách střídají vypravěči. Máme tak možnost vidět události očima samotné hlavní hrdinky Pavly, zamlklého Zbyňka, stejně jako Věrky, nezdolné Pavliny babičky. Musím říct, že babička Věrka mi byla nejsympatičtější, možná je to tím, že je vykreslená jako moudrá žena, ošlehaná životními zkušenostmi. Poměrná část knihy se odehrává v malebném městečku Hory Páně. Líbilo se mi nejen jméno, jež evokuje představu idylických časů, ale také živý, barvitý popis krajiny a vykreslení některých svérázných obyvatel, kteří se v příběhu objevují. Román je velmi čtivý, má svižné tempo a krátké kapitoly, takže vám bude rychle utíkat, a to i díky vícero vypravěčům. Primárně je určen především čtenářkám, nebojím se říct, všech generací. Spojuje v sobě rodinný příběh s velkou dávkou emocí, takže si můžete připravit kapesníky. Měla jsem tento román v merku už delší dobu, do rukou se mi dostal díky autorce Sabině Zelené. Upoutal mě nejen anotací, ale také krásnou obálkou. Obecně nemám příliš v lásce knižní obálky, na nichž figuruje fotografie konkrétní osoby. Na téhle je zabrán obličej mladé sympatické dívky hledící do dáli. Také název je decentně vyvedený a vkusný. Tisíc východů slunce je román o ztrátě, smutku, hledání i naději. Toho smutku je na takový křehký příběh docela dost, někdy možná zakroutíte hlavou, jestli je to vůbec možné, a zda by v reálném životě člověk tolik bolesti unesl. Možná si díky této emotivní knížce uvědomíte, že to, co máte, nelze vždy brát jako samozřejmost.