Tartarin z Tarasconu

Četli jste českého pana Broučka? Ptám se proto, že Tartarin mi ho místy dost připomínal, i když především měl v sobě něco z dvou „velikánů“ španělské literatury: dona Quijota a Sancha Panzy (to však není má myšlenka, na tyhle dva ve vztahu k Tartarinovi odkazuje v knize i sám autor). Tartarin se honosí jakousi hrdinskou aurou, která je však zcela vyfabulovaná, a tak je mu třeba přiznat podobnost i s německým baronem Prášilem… A aby zmíněných zemí nebylo málo, přidejme, že na stránkách tohoto humoristického kousku se s Tartarinem vypravíte do Alžírska. Proč? Protože touží ulovit tygra a protože právě takovým odvážným kouskem jistě dokáže, jak velkým hrdinou opravdu je! Nečekala jsem to, ale bavila jsem se a fakt jsem se uchechtávala, jaký je Tartarin vlastně ňouma. Zjistěte, zda nějakého lva skutečně ulovil, a začtěte se sami.

Tato útlá knížečka nás nejprve zavede do jižní Francie, do městečka Tarasconu, kde žije hrdina Tartarin. Lidé ho uznávají a obdivují. A aby pro svůj obdiv udělal ještě více, vydá se Tartarin do Afriky lovit lvy. Tato útlá knížečka je plná milého humor a nadsázky. Skvěle tu jsou popsaná jednotlivá místa, ale hlavně lidé, které Tartarin na své výpravě potká. Jejich vlastnosti Vám nejednou mohou připomenout někoho, koho znáte i teď v současnosti. Knížka se mi moc dobře četla, použitý jazyk byl pro mě opravdu příjemný, vůbec bych neřekla, že je to napsáno už v roce 1872. Nevadilo by mi, kdyby měla knížka ještě o pár stránek víc, dokáži si představit, že bych s Tartartinem ještě nějakou tu chvíli zůstala. Zase jedna klasika, která si mě získala.