Tartarin z Tarasconu

Trochu jsem se bála, ale není proč. Knížka je to laskavá, s jemným humorem, který si utahuje z těch horších lidských vlastností. Jednoho takového pana Tartarina jsem měla nějaký čas po boku, o to víc jsem si užila povídání o statečném Tartarinovi, který se nikdy nikam nevydal a najednou je okolnostmi (a vlastní ješitností) donucen vydat se do Alžíru na lov lvů. To je sice jeho velký sen, ale sen, který se krásně sní z měkké lenošky a provensálského domku, ale hůře prožívá na ostro.

Tato útlá knížečka nás nejprve zavede do jižní Francie, do městečka Tarasconu, kde žije hrdina Tartarin. Lidé ho uznávají a obdivují. A aby pro svůj obdiv udělal ještě více, vydá se Tartarin do Afriky lovit lvy. Tato útlá knížečka je plná milého humor a nadsázky. Skvěle tu jsou popsaná jednotlivá místa, ale hlavně lidé, které Tartarin na své výpravě potká. Jejich vlastnosti Vám nejednou mohou připomenout někoho, koho znáte i teď v současnosti. Knížka se mi moc dobře četla, použitý jazyk byl pro mě opravdu příjemný, vůbec bych neřekla, že je to napsáno už v roce 1872. Nevadilo by mi, kdyby měla knížka ještě o pár stránek víc, dokáži si představit, že bych s Tartartinem ještě nějakou tu chvíli zůstala. Zase jedna klasika, která si mě získala.