Tajný deník čínské císařovny

Stejně jak už jsem v hodnoceních četla, vybrala jsem si knihu pouze kvůli tomu, že jsem ji potřebovala do čtenářské výzvy. Autora mám ráda, četla jsem od něho Velkého géze a část Italské trilogie. Čínské dějiny (asijské obecně) mě nepřitahují, připadají mi nepochopitelně škrobené, rovněž asijská mentalita je mi záhadou. I když kniha líčí nepřeberné množství intrik, je do značné míry nudná. Vzorce se stále opakují, dojde k puči, ke svržení pučistů, k jejich popravě a na trůn se opět vrací čínská císařovna. Jediné, co mě na knize upoutalo bylo líčení jejího dětství a jejího přijetí ke trůnu. Rituály na císařském dvoře jsou strojené a upjaté. Stejně jako jsem nikdy nechápala vášeň pro čínské umění, nedokázala jsem zřejmě porozumět ani tajům čínské mysli, i když se ji Fabricius pokusil vysvětlit opravdu mistrně. Kniha mě vyloženě nudila, měla jsem obrovský problém ji dočíst, ale kvůli čtenářské výzvě jsem to nějak překonala.

Když pomineme menší historické i faktické nepřesnosti, čte se kniha velmi pěkně. Noří se do nálad a pocitů ženy, kterou by si mnozí z nás jistě nedovedli ani představit. Navíc dává do značné míry tušit, proč se Ch´Si chovala právě tak, jak ji známe.