Tá hudba mi stále znie v hlave

Na začátku knihy jsem si říkala, že to asi nedám. Takovou přeslazenou slátaninu jsem snad nečetla. Ale naučila jsem se knížky neodsuzovat do první poloviny. Dobře jsem udělala. Myšlenky Véry, milující ženy a matky, plně chápu. Nakonec se mi líbilo, jak se k situaci poslavil Yanis a jak příběh dopadl. Kniha má romantiku, napětí i oddech.

tento příběh je kýč! manželská láska je tu podaná jako první zamilování v YA literatuře, manželé po sobě neustále blouzní. jejich lásku ilustruje hlavně to, jak muž ženu při setkání opakovaně roztáčí do kola (přestala jsem počítat u 6. roztočení). nebo tím, jak žena závislácky trpí, když vůbec prvně tráví několik dní bez sebe (jsou spolu roky a mají 3 děti). žena je ženská (atraktivní, nosí šaty a květy ve vlasech, chová se submisivně). muž je mužný (statný, modrooký, s velkýma rukama), mlátí a kope do věcí, když se mu něco nelíbí, udělá scénu. žena ho pak konejší, i když třeba nebyl v právu. opravdu hodně se tu pije, flétna šampaňského střídá flétnu. děti jsou roztomilé, poslušné tak, že se kdykoli nechají zahnat do svých pokojů, a to nejstarší je slušně parentifikované. extaticky zamilované bláboly z úst ženy příjemně nabourá, když se v příběhu zjeví démonický muž (vysoký, temný, s podezřelým úšklebkem), který by se jistě neztratil ni v Twilightu. manžel ženy s ním (čertem) ochotně podepíše smlouvu a démon pak s oběma trouby slušně oře. žena najednou docela otočí a ze slepého zamilování je slepá zášť, s níž manžela zapudí. tato pasáž byla z celé knihy asi tak nejzáživnější, ale to neznamená, že byla zajímavá. a pak se to zase celé otočí, žena si vzpomene, jak má svého mužného muže ráda. a ten si zase vybaví, že vlastně mají (jak si to mají hlupáčkové pamatovat?) v Paříži kromě svého bytu i garsonku (kterou v knize často využívají). a že ji vlastně mohou prodat, čímž se bohužel zbaví démona, ten se zmenší na velikost malého smrdutého čertíka, ještě chvíli je šmíruje, a pak vyrazí hledat štěstí jinam. hrůza!