Sůl moře

Už je to tak; nebýt Breberuše, určitě bych o Rutě Sepetys nevěděl, a přišel bych tak o hodně (nebo vlastně ne, protože bych to netušil...). Na Sůl moře jsem se obzvláště těšil, protože příběh lodi Wilhelm Gustloff znám velmi dobře, ale autorka mě dokázala i tak překvapit, protože valná část jejího příběhu pokrývala zoufalý útěk nejen východopruského obyvatelstva před postupující Rudou armádou. U jména Joana mi v hlavě neproběhl žádný záblesk poznání; teprve u pohozené Kroniky Pickwickova klubu mi to docvaklo. Až v tu chvíli jsem pochopil, že jde mimo jiné i o příběh Lininy sestřenky a svým způsobem o jakési volné pokračování Šedých tónů. Ruta Sepetys znovu napsala knihu, jejíž příběh v člověku nevyvolá záplavu příjemných pocitů, ale čte se skvěle a mně osobně se velmi líbí, jak se díky různým úhlům pohledu neustále dozvídám o jednotlivých postavách spousty nových informací. Skvělá záležitost a z mé strany jasné doporučení.

Cesta za záchranou života náhodně poskládané skupiny lidí se čte úplně sama. Děj a myšlenky jednotlivých postav se střídají v krátkých kapitolách. Velice poutavý příběh o lodním neštěstí,které počtem obětí předčilo i známý Titanik. Tuhle knihu bych zařadila do povinné četby, je to pohled na válku a její obětí ze strany Německa, bohužel vždy je nejvíc obětí mezi obyčejnými lidmi. Doporučuji