Kruté časy

„Koně poznáš v horách, přítele v nouzi.“ Mongolské přísloví Spoiler Hlavní hrdina Jerúldelger (kterého jsem si překřtil na „Džegra“) je slušný samorost. Má kolem sebe partičku, která je také mimo průměrné stádo. Celé je to zasazeno do zmrzlého Mongolska a částečně i Ruska, takže se například dozvíte, že hlavnímu městu prvního státu Ulánbátar říkají Utánbátar, což znamená začouzené město. V Rusku je pak řeč o Krasnokamensku (Rudý kámen), kde je uran úplně všude a kde je prý průměrný věk při úmrtí 42 let (nevím, nezkoumal jsem). Město bylo založeno v roce 1968. V Mongolsku se hlavní hrdina ládoval hlavně chušúrem a taštičkami búdzů. Chušúr je placka plněná masem, a to hlavně skopovým. Dalším zajímavým slovem v knize je chajčice, což je jačí samice. Občas tam padají z nebe. Mimo toho, že je to detektivka z prostředí pro nás rozhodně málo známého, tak další málo vídané jsou názvy kapitol, které odpovídají části poslední věty v kapitole. To obnáší i to, že název kapitoly je vzhledem k jejímu obsahu jaksi zcela mimo. Jinak dobré počtení.

Povedené pokračování svérázného neotesaného komisaře Jerúldelgera (který nemůže nepřipomínat Harryho Hola) a jeho zvláštního, ale zábavného týmu. V ukrutných mrazech se snaží propojit a vyřešit zdánlivě nesouvisejí zločiny, odhalit politické intriky a korupci a to nejen v Mongolsku. Jen tak mimochodem se navíc dozvíte mnoho z tamních zvyklostí a hlavně specialit z mongolské kuchyně. Oproti prvnímu dílu je potřeba víc se soustředit, protože zápletek, mongolských jmen a zeměpisných míst je víc než dost.