Musím, po čase, přidat několik málo poznámek. Zpětně uznávám, že můj komentář nedosahuje kvality, kterou bych sám od sebe měl očekávat, proto dodávám toto: Expresivní formy zpětně lituji, není vhodná a to takřka nikdy. Člověk si ji může dovolit například u výše zmíněného Coelha, to je totiž člověk, který svým jednáním aktivně ubližuje lidem a svou tvorbou k této své snaze přispívá. Není však vhodná u Zygmy, který nikomu neubližuje, pouze píše (či psal) literaturu, která se mi nezdá dobrá. Nadto až přehnaně vyostřené vtipy mohly nabízet to čtení, že jsem měl něco proti autorovi samotnému a to zkrátka nebyla pravda. Tedy, když čtu (cokoliv) očekávám od toho nové informace, či zážitky, ideálně nové a zajímavé myšlenky. Nic z toho se mi zde, bohužel, nedostálo. Kniha mi nepřinesla nic esteticky (estetikou totiž inklinuje k dramatu absurdity, kterého jsem sice nepřečetl mnoho, ale i to něco málo stačilo, aby mi Zygmův styl připadal nezajímavý), ani obsahově (problematizace sexuality, která se stává až kýčovitou je něco, co snad všeobjímajícím způsobem popsal už Kundera), ani filosoficky (koncept hypermoderny, jak jsem jej zatím pochopil od Lipovetského, respektive z těch pár stran, co jsem od něho přečetl, se mi nezdá zkrátka nijak zajímavým – vlastně to jen připomíná vypelichanou postmodernu), co nakonec zbývá, to je formální úprava. Ta je čímsi, co neznám. Připouštím. Jen nevím, zda se mi to líbí. Toto drama je patrně potřeba spíše vidět, nežli číst. V tomto bodě tedy nemohu soudit. A co z toho vychází? No nic. Z mého pohledu nic a je na jiných, aby posoudili, jestli tam něco je. Mou výzvu k nečtení neberte vážně, je to krátké, moc času to nezabere.

Pardon! Pardon, moje chyba! Pardon. Hele, já za to nemůžu. Koupil jsem si eknihu za osmdesát korun a lituju toho, ale jak bych já za to mohl moct? Slyšel jsem o konceptu hypermoderny, chtěl jsem se podívat na nějakou tvorbu, Databáze mi nic jiného neposkytla… Nemohu za to. Kniha neposkytuje… nic. Kdybych se nezařekl, že hodnocení odpad nechám z neobjektivních důvodů jen Alchymistovy, dal bych ho i zde. Takhle, jistý náhled na hry vám může poskytnout fakt, že je nikdo nechtěl inscenovat, dokud si autor nezaložil vlastní divadlo. Tam se hrají. A ještě k tomu raději ve Španělsku. (Tedy pokud vím, snad nepomlouvám.) Hry jsou prázdné, nudné, literárně neobroušené, vyprázdněné co do obsahu, který jakoby vykrádaly z děl známějších a lepších dramatiků. Jejich čtení bylo bolestivé. Jako, raději jsem šel číst věc co se jmenuje „Správní věda – Teorie veřejné správy“. Název knihy by nabízel „filosofický“ obsah, ale jediné čeho se dočkáte je nepochopená postmoderna (jako hoooodně nepochopená) a nepovedené absurdní drama. S utilitarismem, se kterým se, jak jsem to já pochopil, hypermoderna typicky spojuje, se nesetkáte v knize ani omylem. Ani s ničím jiným krom banálních nudných a prázdných klišé, podaných tím nejnudnějším způsobem. A s incestem, potlačenou i otevřenou homosexualitou, explicitním sexem, vulgarizmy – tím vším co literaturu dělá zajímavou v rukou dobrého spisovatele (Kundera, Hrabal, kdo já vím ještě) a neskutečně trapnou, ubohou a… a … a… trapnou v rukách někoho jako… Zygma. (Ať si jde se svou ubohou mystifikací, kterou měl potřebu nám v závěru vysvětli, do háje, ježiš to byl zase cringe!) Hele, pokud nemusíte… nečtěte to.