Modrý deník James A. Levine Recenze této knihy se mi zatím psala nejhůř ze všech knih. Když jsem dočetla, vůbec se mi nechtělo uvěřit, že je něco takového možné. Tak silný příběh to byl. Ale připouštím, že jsou země, o nichž toho víme velmi málo a kde se situace popsané v této knize, mohou dít. Přesto stále přemýšlím nad tím, zda je kniha pravdivým příběhem nebo fantazií autora. Protože Modrý deník je poskládán ze zápisků mladičké dívky Batuk. A zní naprosto autenticky. Přestože toho Batuk zažije ve svém krátkém životě mnoho a jen velmi málo z toho je radostných příhod, nestěžuje si. Kniha je psaná lehce s nadhledem, jako by se to všechno dělo někomu jinému, koho Batuk pozoruje z dálky. Ani slovo o trápení, těžkém osudu, zradě nejbližších. Ze začátku jsem moc nerozuměla tomu, proč Batuk přirovnává sexuální akt k pečení koláčků. Ale postupně jsem pochopila, že se jedná o velmi mladou dívku, která by si měla hrát s panenkami a ne pracovat v nevěstinci. Která, aby se odpoutala od reality, si vymýšlí pohádky a příběhy s dobrým koncem, které si zapisuje do deníčku. A proto trošku zlehčuje situaci. Ale jak to všechno začalo. Batuk žila na vesnici s rodiči a sourozenci. Ráda sedávala u řeky, rozmlouvala s trávou a chytala ještěrky. Velmi si rozuměla s otcem. Matka jí nechápala, Batuk jí připadala mentálně zaostalá. V knize není popsáno, kdo rozhodl o tom, že se rodina malé Batuk zbaví. Batuk se to nikdy nedozvěděla, popisuje v deníčku pouze svoji cestu do Bombaje. Matka jim zabalila jídlo a pití, otec vzal devítiletou Batuk za ruku a jeli. Nic jí neřekl, ani kam jedou a proč. Batuk si myslela, že je nemocná a otec s ní jede k lékaři. Když přijeli do města, přišli na adresu, kterou měl otec zapsanou. Tam ji předal bohatému muži a obdržel obálku s penězi. Batuk nechápala, proč ji tam otec nechal. Chtěla by utéct, ale nemůže. Na okně jsou mříže a hlídá ji stará žena. Večer je předvedena pětici mužů, kteří ji draží. Potom si ji jeden z nich odvede do ložnice a tam ji znásilní. Aby se naučila umění lásky, je odvezena do sirotčince. Po nějaké době ji převezou do bordelu, kde musí obsluhovat muže. Batuk to nenávidí, ale je poslušná. Podaří se jí vyprosit na jednom zákazníkovi notes a tužku a začne si psát deník. Když si ji koupí bohatý muž a odvede ji do hotelu, aby potěšila jeho syna, vidí v tom šanci na lepší život. Ale všechno je jinak. Dostane se do rukou sadisty. Podle zápisků v deníku je patrné, že vůbec nejde o mentálně postiženou dívku, ale že Batuk je chytrá a přemýšlivá. Že mohla v životě spoustu věcí dokázat. Už to, že umí číst a psát je pro ni veliká výhoda. Na konci knihy se ale ukáže, že i zhouba. Knížka je hezky napsaná, dobře se čte. Děj je šokující, pořád jsem čekala na nějaké rozuzlení, pointu, ale nic nepřišlo. Realita života v deníku. Přesto se mi to líbilo a nějakou dobu jsem nemohla začít číst další knihu. Dlouho to ve mně doznívalo. Myslím, že po přečtení této knihy si uvědomíme, jaké máme štěstí, že žijeme v civilizované zemi, kde jsou chráněna práva dětí a kde by se tohle nemohlo stát.