Prorokyně a hlupák

Je až neuvěřitelné, co vše dokáže autor vymyslet a propojit dohromady. To byla opět šílená jízda s mnoha absurdními situacemi. Jako oddechová kniha velmi příjemné čtení.

Předpovězený, pardon vypočtený konec planety Země a mise tří spravedlivých za potrestání těch, kteří si to před koncem nám známého světa, resp. jeho zmrznutím, tzv. zaslouží, je dalším z typických Jonassonových úletů. Ovdovělá důchodkyně Agnes z fialovými vlasy nakonec byla ta nerozumnější bytost z trojice samozvaných soudců a vykonavatelů spravedlnosti. Jonasson opětovně zahrnuje do svého díla nejrůznější postavy politického vládnoucího spektra napříč kontinenty (Gorbačov, Obama, Pan Ki-mun atp.), za nimiž své kroky vede tato obskurní trojice prorokyně, hlupáka a vdovy... Dost mě pobavily Kondorské ostrovy, kterými Jonasson tuším myslel africké Komory, které s kondory (ptáky) ale nemají řekla bych nic společného. Jonasson tak svým typickým rukopisem opětovně karikuje celospolečenské uspořádání, stejně jako vůdčí elity národů, ať již vládní, diplomatické nebo bankovní. Jonassonovy knihy přitom stojí na snůšce nehorázností, banalit a nelogičností, jemně řečeno. A přece jsou jeho díla nejen úsměvná, ale zahřejí u srdce. Ona je ta banda don quijotů totiž strašně milá a člověk jim musí držet palce, protože bojují proti světu korupčníků, násilníků a lhářů. Tedy obvykle. A ještě se k tomu baví. Vždycky. Trochu mě mátlo, když jsem byla lehce za třetinou knihy, že do konce světa zbývaly už jen 23 hodiny v románu zachyceného času, ale určitě mě to motivovalo číst dál. Uznávám, že někdy to chtělo pevné nervy na straně čtenáře, ale na konečném hodnocení nemůžu změnit ani slovo nebo ubrat jedinou hvězdu.