Přízrak Alexandra Wolfa

Souhlasím s Kokou, že jde na jednu stranu o typickou knihu o ruské emigraci, vykořeněnosti, stesku po rodné zemi, udržování kontaktu s ostatními emigranty ... V tomto případě se k tomu přidává i přízrak mrtvého Rusa a s ním spojené neustálé přemítání o smrti, smyslu života, pocitu viny a vykoupení. Velmi existenciální a i přes, nebo možná právě pro vydání v emigraci, velmi ruské.

Ruská emigrace v Paříži je hlavním či vedlejším motivem již tolika knih, že bych nečekala na toto téma ještě neco nového. A přesto jsem se dočkala. Vyústění příběhu čtenář minimálně od poloviny textu tuší, ale stejně stojí za to se ho dočkat. Atmosféra, vykreslení vztahů a prostředí jsou mistrovským kouskem. Nade vším se však vznáší, či lépe řečeno "vespod děje proplouvá" to šílené memeno chvíle, kdy ve jménu jakýchsi nesrozumitelných a naprosto pomíjivých ideologií jeden mladý Rus zastřelí jiného mladého Rusa. Přišel mi počas čtení na mysl název jedné Straussovy symfonie: Smrt a vykoupení - tato slova charakterizují příběh asi nejvýstižněji. Pozoruhodné!