Podíl na smrti

Nezáživná britská šeď, která působí atraktivně jen díky prostředí, ale vzhledem ke komornímu vývoji událostí to ve výsledku sklouzává k neslané-nemastné detektivce. Kdybych v životě žádnou kriminálku nečetl, asi by mě Podíl na smrti neurazil. Ale jak už mám po těch letech přeci jen nějaké nároky na styl, postavy i kompozici, ukázalo se, že Deborah Crombie nedokáže v tomhle ohledu uspokojit ani jedno. Zlatá Agatha Christie. Ač o tři generace starší, pořád její texty fungují na jedničku a to je přitom můžu z jedné strany proložit Lee Childem a z druhé Umbertem Ecem a moje nadšení bude pořád stejné. Problém prvního případu Duncana Kincaida spočívá v tom, že se toho na dvou stech stranách vlastně nic moc nestane. Jistě, dočkáme se hned dvou vražd, ale že by to dějem nějak zásadně zahýbalo, to se říct nedá. Vyšetřování stagnuje na výsleších; to abychom se mohli postupně seznámit s veškerým osazenstvem a pak už jen velké odhalení motivací, lapení vraha a ukončení vyšetřování. Zkrátka nuda.

Příjemné dovolenkové čtení, detektivní příběh bez potoků krve a vypadá to, že by nás tato sympatická dvojici vyšetřovatelů mohla provázet všemi 15-ti díly této série. A protože vidím tady podle hodnocení čtenářů DK, že další díly jsou lepší a lepší, tak se moc těším na druhý díl. A opravdu mi to také trochu připomíná slabší příběhy A. Christie.