Mariáš v Reykjaviku

Mariáš v Reykjavíku je výběrem z dopisů, které posílal p. Blažek svému kamarádovi p. Táborskému v letech 1968-1973. Tématem je emigrace po osmašedesátém, která je zastihla ve věku krátce po čtyřicítce. Oba (i další členové jejich pražské karetní partičky) po osmašedesátém odešli do exilu: p. Táborský do Kanady, p. Blažek do Německa. Dopisy jsou psané vyhraněně žoviálním, až exaltovaným stylem, je vidět, že pisatel byl humorista. (Alternativním vysvětlením by mohlo být, že dopisy psal p. Blažek pod vlivem). Přemýšlel jsem, jaký hlavní dojem z knihy vlastně mám. Hlavní dojem z knihy mám myslím ten, že dnešního čtenáře (=mě) spojuje s autentickým všedním dnem pisatele před 40 lety. Patří k tomu atmosféra pánské skupiny, která se mnoho let schází a opakuje pořád dokola stejné vtipy a hlášky. U p. Blažka je markantní jednak jeho přezdívka Klégr, která vznikla tím, že jednou vyšel fiktivní rozhovor s ním, kde si kladl sám sobě otázky jako vymyšlený novinář Klégr. Též se v každém dopisu vrací motiv Hondurasu, což navazuje na mladistvou historku, že p. Blažek napsal údajně honduraskému konzulovi do Vídně dotaz ohledně podmínek pro získání státního občanství Hondurasu. Článek na blogu: http://jarmik-pise.blogspot.cz/2014/04/marias-v-reykjaviku-vratislav-blazek.html

Velmi poučná kniha. Z pera autora Starců na chmelu. Tedy režimního prominenta. Který v roce 1968 šlápl vedle, když si neuvědomil, že v socialismu on je nástrojem strany, která mu dává velmi mnoho, a že nikoliv naopak, tedy že by straně měl říkat, co má ona dělat. Poučné je, v jakém světě tito prominenti žili. Sám píše, že plat cca 45 000 Kčs. V době, kdy průměr sahal k tisícovce. Zajímavé jsou také pasáže, kde píše, že za večer prohrál v mariáši klidně 2 000. Hlavní přínos knihy je její upřímnost, byť asi nezamýšlená.