Pro mnohé čtenáře zcela jistě atraktivní čtení, poskytující jisté nahlédnutí do současného válečného konfliktu. Možná... Ovšem já beru Němcův rok starý počin jako literární odboj. Několik příběhů, každý trochu jiný a přitom všechny stejně kruté. Velice civilně sepsané a s jiskrou poskládané myšlenky. Ohavnost války v každém odstavci, separace od propagandy, která tlumí následky a jádro celé války. Pohled obyčejných lidí na válku, i když jsou bohatí. Jen jedna povídka se vymyká ze sevření ostatních. ZOE. Válka je pouze kulisou pro chamtivost a osobní prospěch jedné ženy. Partnerství zde symbolizuje dvě válčící strany, dva odlišné jedince, jeden konflikt a vypuknutí války. Silný proti slabému. Krásná alegorie bitevního pole. Z každé povídky by mohl vzniknout román. Jsou silné a mají v sobě netušený kredit. Ale i tak drží pospolu. Vytváří ojedinělou formaci namířenou na všechny podporovatele války, se snahou udusit tento odsouzeníhodný konflikt. Pan Němec je člověk, který se umí dívat a naslouchat. A ví, jak zasáhnout člověka zbraněmi, které nezabíjejí. Bohužel, jeho mistrovské povídky se k lidem, kteří rozhodují o válce, nikdy nedostanou...

Silné, bolavé a rozjitřené... přesně jako emoce na začátku války. Nutí mě to přemýšlet, jak velký rozdíl bude mezi prožitkem při čtení dnes a třeba za deset let...