Zvon v jezeře

S vysoko hodnocenými knihami zde mívám občas tak trochu problém, protože se pro ně v podstatě okamžitě nadchnu, a také moje očekávání je stejné jako právě toto jejich hodnocení. A potom se většinou (někdy i hodně) zklamu, přestože konkrétně v případě této knihy nebylo moje rozladění zase až tak zásadní. O co tady ale vůbec půjde? Úplně na začátku příběhu je manželský pár, žijící ve vesnici Hekne, kdy žena porodí dvě holčičky, siamská dvojčata. Matka těžký porod nepřežije, ale sestry ano. A kromě toho prospívají a dokonce spolu tkají koberce, dokud jedna z nich neonemocní a nezemře, přičemž druhá z nich ji přežije jen o několik málo hodin. Jejich otec poté na jejich památku nechá ulít dva zvony, které ponesou označení "sesterské"... Uplynou dlouhá léta a my se ocitneme v Norsku 19. století. A sice v temném, izolovaném údolí a poněkud zaostalé vesnici, jejíž obyvatelé se naučili postarat se o sebe. Mezi vesničany je i mladá Astrid. Není jako ostatní, kteří tam žijí. Je totiž zvídavá a touží po něčem víc než po práci na poli, založení rodiny a brzké smrti. Sní o životě za hranicemi tohoto už od začátku bezútěšného života. Mladý pastor Kai Schweigaard, vzdělaný muž, je pro mladou ženu jediným světlým bodem. Ale když jednoho dne do její vesnice dorazí cizinec, německý student a kreslíř Gerhard Schönauer, je Astrid ztracená a doslova se v ní rozhoří neznámý oheň... Knihu jsem poslouchala jako audio v němčině a její načtení určitě přispělo k mému přece jen lepšímu hodnocení poctivými čtyřmi hvězdičkami. Příběh to byl spíše neveselý, místy i tragický, protože nakonec se ani Astrid nedočká dlouhého života po boku milovaného muže. Místy však bylo vyprávění na můj vkus bohužel lehce rozvláčné, proto si ještě nejsem úplně jistá, zda mám dát šanci také dalším dvěma pokračováním? Ale pravděpodobně si je přece jen pořídím a poslechnu ;-).

Jedna z nejkrásnějších knih, které jsem kdy četla. Přečtěte si ji.