Zvon

Z knihy jsem nadšená a čtenářský zážitek ze mě jen tak nevymizí. Talentovaný autor, vynikající vypravěčský styl, napětí, perfektní ilustrace, pečlivá redakční práce… Motivem tajemného vědeckého objevu mi Zvon trochu připomněl Prašinu a moc bych mu přála, aby se stejně jako Prašina dostal do co nejširšího čtenářského povědomí. Navíc je zapotřebí ocenit nenásilný "edukativní" rozměr. Knihy, v nichž se dnešní děti pomocí cesty časem dostávají do dob mládí svých rodičů či prarodičů, jsou skvělým nástrojem, jak přitažlivě doplnit výuku naší nedávné historie. Je škoda, že se s nimi ve školách dosud nedostatečně pracuje (čest výjimkám!). Při četbě se děti jednak něco dozvědí, jednak můžou přemýšlet o tom, jak by se v dané době a mnohdy nelehkých situacích samy zachovaly. Kromě Zvonu bych rozhodně doporučila "Utopený poklad" Radky Volfové (období 80. let) nebo z francouzštiny přeloženou "14–14 Přátelství napříč staletími" (1. světová válka).

Četlo se to dobře. Ale přiznávám, že jsem čekal trochu víc. Děj byl poněkud předvídavý, a samozřejmě člověk vůbec nemůže přemýšlet o logice toho cestování časem. Co mi vadilo nejvíc je to, že samotní dětští hrdinové jsou po chvíli odstrčeni na vedlejší kolej a všechno se motá kolem dospělých. Což je škoda. Ale jinak bych to ke čtení doporučil.