Kniha bohužel není zrovna pro mě ta pravá. Je to rozhodně díky mému přesvědčení. V knize se totiž Scarlett Lewis vydává cestou lemovanou bohem, což není zrovna můj šálek kávy. Abyste si nemysleli, rozhodně neodsuzuji žádnou víru, každý má právo na tu svoji. Nicméně jsem se nemohla chvílemi zbavit pocitu, že bylo vše až nepřirozeně naplánované. Jako bych to také tušila. V den, kdy se Jesse narodil, jsem ho držela v náručí a pronesla tuto modlitbu: Vím, že je on je dar a můžeš mi ho kdykoliv vzít, ale prosím Tě, nedělej to Scarlett popisuje, že už od narození věděla, že Jesse nebude dlouho mezi námi, ale naopak je stvořený pro něco většího. Celá kniha je nesena v tomto duchu a to mi vadilo. Měla jsem pocit, že mi je chvilkama bůh jakoby vnucován. Ale je to jen můj pocit. Věřím, že spoustě lidem se naopak kniha bude líbit. Je plná emocí a naší volby. Kdy se sami ve finále rozhodujeme jací po takové tragédii budeme. Zvolíme-li si hněv po celý náš život nebo naopak si zvolíme lásku a odpustíme ,, neodpustitelné“ a tím najdeme mír v duši.

Kniha mě moc nenadchla, chápu, že každý má asi jiný způsob jak se vyrovnat s tak velkou ztrátou, jako je ztráta dítěte. Ale některé situace, při kterých autorka tvrdí, že ji syn poslal z nebe znamení, mi přijdou prostě absurdní. Na druhou stranu, poselství, které kniha nese, že bychom si měli zvolit lásku místo nenávisti, se mi líbí.