První český knižní výbor z poezie Ilany Shmueli opět svědčí o tom, jakou péči, místy až piplání, věnuje svým svazkům Pavel Jungman v nakladatelství Archa. Kniha je drobná, ale sličná tak, jako autorka na fotografii na zadní klopě obálky. Kdo zná životní příběh básnířky, ví, že se dvakrát zásadně protnul s životem Paula Celana, a snadno tedy pochopí, proč je kniha vypravena jako zrcadlový odraz knihy https://www.databazeknih.cz/knihy/cerne-vlocky-256647. Neumím německy a neznám ani originály, takže nemohu posoudit kvalitu překladů Radka Malého po stránce věrnosti významů jednotlivých veršů, resp. rytmu, ale čtou se opravdu skvěle. Pro nejmladší generaci čtenářek poezie může být překvapením, že počtem veršů minimalistní básně se psaly dávno před vznikem Instagramu a jsou přitom skutečnou poezií. Ilustrace Anežky Kovalové s obsahem i formou básní kongeniálně souzní, opět tu měl editor velmi šťastnou ruku, nebo spíše znalost, při výběru. Závěrečné citace z posledních dopisů, které si vzájemně Ilana Shmueli a Paul Celan vyměnili, doporučuju číst pouze v emočně velmi stabilním a nezávidějícím rozpoložení.