Zvířetovi lidé

Tahle knížka trochu prošuměla, což je velká škoda. Pro mě to byl jeden z nejhezčích zážitků ze současné literatury. Přitom kulisy jsou narosto hrůzostrašné, což pro mě jako ne-právě-milovníka cynismu obvykle nepatří mezi klady. Tady ovšem nejde o manýru literární ani intelektuální. Post-apokalypticky vypadající Indické město zničené ekologickou katastrofou, hlavní hrdina v podstatě mutant, jazyk je zde stejně vulgární jako život drsný: to je silná nálož. Jenže Sinha za prvé vychází ze skutečnosti a za druhé té situaci nepodléhá. Naopak vytrvale hledá, kde by mohla i ze zničené země vyklíčit láska. Nedělá z příběhu jednotvárnou uplakanou nudu, ale rozehrává drama takřka antických rozměrů, v němž se váží na jedné misce ta nejubožejší lidská marnost a bezvýchodné utrpení, na misce druhé pak nezničitelná vůle k dobru, vzájemnosti, citu. Je to zkrátka o tom, jak si na osudu kurva urvat kus lidskosti, i když všechno kolem je v troskách. Bez falešného sentimentu, bez planého optimismu, nevtíravě, takříkajíc pravdivě se vší krutostí. Novela má navíc díky hlavnímu hrdinovi Zvířetovi velký spád. Je sice tak trochu hajzlík, ale v zásadě dobrák. A je s ním pekelná sranda! Samé skvělé předpoklady pro bestseller. Co se pokazilo?

Hlavní hrdina je indický mladík, který se vinou jedovatého plynu již jako dítě stal mrzákem neschopným vzpřímené chůze. Kniha čerpá ze skutečných událostí - čte se jedním dechem.