Veterinář a spol. je nádherná knížka, která mě chytla už od první stránky :) Miluju zvířátka, takže tahle knížka pro mě byla jasnou volbou. Jsou tu scény, u kterých se budete smát, ale i scény, ze kterých budete smutní. Já si knížku užila celou a i když jsem někdy neměla daleko k slzám (zvlášť, když jsem četla pasáž o psím útulku v Řecku), tak vím, že si knížku někdy přečtu ještě jednou- hrozně moc ráda! :-) Takže za mě jedině doporučení, mimochodem Luke je opravdu báječná postava a zrovna ho bych hrozně ráda potkala i v reálu (což je velmi nepravděpodobné, takže aspoň budu s radostí číst všechny jeho knihy :))

Podle obálky jsem si myslela, že to bude dost ujetá kniha, kdy se člověk bude muset jen smát. Po přečtení musím říct, že obálka trochu klame. Sice humoru je v knize dost, ale taky situace vážné a smutné. Případně takové, které autor sám nijak nehodnotí, ale nejspíš si je tak vyhodnotí čtenář. Mám na mysli hlavně Lukovy cesty do zahraničí, do různých chudých částí světa, kde lidi nemají dost prostředků ani na to, aby se postarali o sebe. A někdy zase prostředky či peníze mají, ale nechce se jim nebo by v očích sousedů vypadali "divně", kdyby zavolali veterináře pro svoji krávu nebo psa. Někdy mi připadá, že se Luke trochu moc chlubí (sice popisuje mnohé nesnáze a svoje neznalosti, ale většina těchto situací jako zázrakem dopadne dobře), ale těžko soudit někoho, koho osobně neznám. Jsou mezi námi i nadprůměrně schopní a šikovní lidé a dost možná je Luke jeden z nich. Šíře jeho aktivit by na to ukazovala.