Zuzana Čaputová Neztratit se sama sobě

Zuzana Čaputová ve svém prezidentském úřadě předběhla dobu a já ji Slovensku velmi záviděla. Nasadila pomyslnou "laďku" velmi vysoko a propast, která po ní zůstala je velmi hluboká. Obdivuhodná, vzdělaná, půvabná a v mnohém velmi inspirativní žena! Kniha rozhovorů mě bavila jak po obsahové stránce, tak i po té grafické (krásné a výstižné fotografie). Přesto přese všechno, jsem si její četbu musela kouskovat. Paní Zuzana mě v mnohém překvapila svou otevřeností a neuvěřitelnou profesionalitou. Československo moje rodné, držím ti pěsti! Snad nás po volbách opět nesjednotí pod srpem a kladivem. Půl hvězdu ubírám za některé "krkolomštiny", které vznikly úplně ne dobrým překladem.

Kniha není klasickou autobiografií, ale spíše rozhovorem mezi českým novinářem Erikem Taberym a bývalou slovenskou prezidentkou Zuzanou Čaputovou. A právě to jí dodává na živosti a autentičnosti – nejde o suché vyprávění životního příběhu, ale o upřímný dialog dvou lidí, kteří se snaží dobrat podstaty věcí: lidskosti, odpovědnosti, odvahy a pokory. Já osobně se o politiku moc nezajímám – a o slovenskou už vůbec ne – ale tahle kniha mě opravdu zasáhla. Poslouchala jsem ji jako audioknihu, kterou namluvili přímo Zuzana Čaputová a Erik Tabery, což dodává celému zážitku ještě větší hloubku. Je slyšet nejen rozum, ale i srdce obou účastníků rozhovoru. Zuzana Čaputová na mě působila jako nesmírně klidná, moudrá a laskavá žena, která nepotřebuje dokazovat svoji sílu křikem nebo mocí. Má dar zachovávat klid i v prostředí, kde vládne agrese, a chápe, že zlo se nedá přemoci dalším zlem. Její přístup k odpůrcům a kritice je obdivuhodný – neodmítá, neposmívá se, snaží se chápat. Byl to pro mě nejen zajímavý pohled do slovenské politiky, ale hlavně do nitra člověka, který se snaží žít v souladu s hodnotami, o nichž mluví. Přiznávám, že nerozumím, proč ji část Slováků nemusí – možná je právě ten klid, slušnost a rozvaha pro některé lidi zrcadlem, do kterého se těžko dívá. Erik Tabery podle mě odvedl skvělou práci – rozhovor je veden citlivě, s respektem a zároveň s novinářskou přesností. Sleduju ho i na sociálních sítích a líbí se mi, že reprezentuje ten typ novinařiny, který nehledá senzaci, ale pravdu. A to je přesně duch celé knihy – hledání pravdy, bez křiku, ale s opravdovostí. Za mě – skvělá kniha. Moudrá, klidná, lidská. Taková, která dává naději, že i v dnešním světě může mít slušnost a empatie své místo.