Zubr si hledá hnízdo

Knížku Zubr si hledá hnízdo jsme si vypůjčili na doporučení kolegy knihovníka, který na ni opakovaně pěl ódy a navíc je zařazena do doporučených knih v rámci projektu Bookstart (S knížkou do života). Je na ní označení 2+… První stránka mě hodně zaujala, třetí zmátla a pak u mě už převládal pocit „to je ale divná knížka“. Oceňuji nápad. Zubr chce prospat zimu po vzoru medvěda. Proč ne. Nejvíc mi vrtá hlavou, proč autorka zařadila do příběhu tukoně. Mimochodem v příběhu samotném není vůbec vysvětleno, kdo tukoni jsou, to je až vzadu na deskách knihy. Kladu si otázku: Co chce vlastně autorka dětem sdělit? S odpovědí mám problém: Jak různá zvířátka přečkávají zimu? (nemyslím si, že čmelák spí v nějaké ořechové skořápce) Popravdě bych s touto knihou nechtěla s dětmi pracovat. Největší potenciál knihy vidím v tom, že na ní lze krásně demonstrovat, jak se může příběh v knize odchylovat od reality. Akorát si nedovedu představit, že tohle probírám s dvouletým dítětem. Dceři budou brzy čtyři roky a na podobnou diskuzi už je zralá. Po přečtení jsem si nemohla pomoct a zeptala jsem se jí, zda ví, jak se připravují zvířátka na zimu ve skutečnosti a věděla:-) Příběh mi přijde pro nejmenší děti zbytečně matoucí. Nebýt krásných obrázků (autorkou je taktéž Oksana Bula), které svou barevnou atmosférou navozují příjemný podzimní pocit, dala bych snad ještě míň hvězdiček. A to ráda štědře rozdávám... Sorry, Vláďo, tvé nadšení nesdílím:-)

V zásadě se shodnu s komentářem Osice. Nejsem malé dítě (ale přesto, resp. právě proto splňuju doporučení 2+) a své komentáře k dětským knihám píšu z hlediska knihovnice. Zatímco kniha Kdo roste v parku mě nadchla, tak u zubra jsem jaksi nevěřícně listovala . . . Ten zdejší zubr je totiž opravdu jen hnědá skvrna (nejlépe to vynikne třeba při srovnání s medvědem, kdy jsou oba na téže stránce), běhá jen po dvou tenkých tyčkách a navíc ani nepozná prázdnou noru! Tak příště zkusíme třeba tukoně a uvidíme.