Zubařská odysea

Jelikož Hedviku Kaplánovou už pěkně dlouho sleduju na Instagramu a naprosto miluju její příspěvky, bylo jasné, že její knihy mě nemůžou minout. První díl Z blondýny zubařkou byl víc zaměřený na autorčino studium a otevření vlastní ordinace, zatímco tahle kniha se soustředí na příběhy a zážitky přímo ze zubařského křesla. A to je něco, co mě lákalo ještě víc. Na tuhle knihu jsem se těšila jako malá holka, a tak není divu, že jsem ji přečetla prakticky na jeden zátah. Hedvika je pro mě neskutečně inspirativní žena. je vidět, že se nebojí tvrdě pracovat, zároveň si ale umí zachovat nadhled a humor. U některých historek jsem se smála nahlas. Nejvíc mě pobavila část s větou: „Ta pětka je mr*ka.“ Přiznávám, že jsem se u toho smíchy musela na chvíli zastavit. Co se mi ale líbí ještě víc, je, že kniha ukazuje zubaře úplně jinak, než jak je většina lidí vnímá. Často máme tendenci si myslet, že jsou to jen vydřiduši, co nás chtějí připravit o peníze. Ale tahle knížka krásně ukazuje, že jejich práce je nesmírně náročná, psychicky i fyzicky, a že za každým zákrokem stojí spousta znalostí, trpělivosti a odhodlání. Díky Hedvice si člověk uvědomí, že zubařina není jen o plombách a vrtačkách, ale hlavně o lidech a jejich příbězích. Za mě je tahle kniha naprosto perfektní. Bylo to čtení, které mě bavilo. Doufám, že autorka neskončí jen u těchto dvou dílů, protože já si další knihu od ní přečtu s naprostou jistotou. A doporučit ji můžu všemi deseti.

Četlo se samo, jako po másle, skvěle edukativní! Jen se mi to občas zdálo psané z trochu nadřazeného pohledu zubaře, nevím, jak to lépe popsat, občas mi to brnklo na nervy i co se týče lehkých stížností na mateřství, peníze, práci, jiná povolání... U prvního dílu jsem to tak nevnímala .