„Neočekávejte, že budu shovívavá k někomu, kdo ničí knihy. Ať je to kdokoli.“ Čtvrtá kniha podivuhodných eskapád nevšedních knihovníků se nese ve stejném duchu, jako ty předešlé. Což je vlastně špatně. Ústřední motiv pro sérii už totiž Genevieve Cogmanová představila a teď jen sype jednu epizodu za druhou, dokud nepřijde čas celou tu polízanici vyřešit. A přesně na tohle Ztracená zápletka dojíždí. Akce i humoru je pořád dost, jenže původní šabloně došla invence. Navíc autorka jako by měla vymyšlený pouze konec románu a tomu pak přizpůsobila celé vyšetřování, které se nepřehledně vleče a skáče z jednoho podezřelého na druhého, aby pak v poklidném závěru bylo vše náležitě vysvětleno, motivace pochopeny a důsledky vyvedeny. Naštěstí v závěru dojde k nečekané rošádě rozestavěných figur, takže nové dobrodružství může přijít prakticky odkudkoliv. Co naopak potěšilo, je skutečnost, že se tu neřeší obvyklý milostný trojúhelník. Jen si nejsem jist, jestli mi to pro otevření dalšího dílu stačí.

Tentokrát mě bohužel příběh Irene trochu zklamal. Nedokázala jsem se začíst a postrádala jsem napětí předchozích dílů. Mocenské boje a politika dračích království na mě ke konci působila už trochu překombinovaně a po pravdě ani sladký konec tomu moc nepomohl. Budu doufat, že další díl bude lepší.