Ztracená

Knihu jsem četla podruhé, ale ten první dojem ze mě za ta léta už vyprchal. To se u skvělých knih nestává, takže jsem věděla, že si asi nadšením na zadek nesednu, ale chtěla jsem si ji oživit a po slibném začátku jsem tak úplně nechápala, proč mě tehdy tolik neoslovila - protože ten začátek byl skvělý! Prvních téměř sto stran jsem byla neustále rozhozená a dojatá a říkala jsem si, páááni, tohle bude na pět hvězd... Jenže pak se to nějak zvrtlo, těžko říct, jestli proto, že na knihu jsem neměla čas a četla ji opravdu dlouho, nebo to způsobil zvrat v ději, ale já si náhle prostě připadala "ztracená"... Příběh byl zajímavý, ale vlastně by se dal shrnout na polovinu, přišlo mi, že se spoustu věcí zbytečně protahovalo a že to nakonec skončilo tak, jak to mělo skončit po prvních sto stranách ;) Takže zatímco jsem se solidně rozjela kupředu a přidávala plyn, ta nadupaná kára cestou začala někde drhnout a zpomalovala a zpomalovala, až se naprosto vyčerpaně přiloudala do cíle úplně rozčarovaná. Škoda... Příběh měl totiž potenciál. Jenže ten vyšuměl jako příliš dlouho otevřené šampaňské.

Hlavnou témou príbehu je akýsi ľúbostný trojuholník, v ktorom autorka nastavila zrkadlo skutočnej láske kontra zaľúbenosti. Ďalšou témou je, v dnešnej spoločnosti akýsi nový úkaz, keď kamarátstva medzi mužom a ženou sú také silné, že partner v ľúbostnom vzťahu sa odmieta tohto kamarátstva vzdať. Ako som si všimla (v dielach, ktoré som už od autorky prečítala), aj tu sa približne v polovici knihy radikálne menia charakteristiky hlavných postáv. Príbeh bol zaujímavý, text sa čítal hladko, drží v napätí a do poslednej (skutočne poslednej) stránky neviete, ktorá z dvoch žien bude Peterovou životnou partnerkou. Jednu hviezdičku sťahujem za rozvláčnosť niektorých kapitol, čo sa mi zdalo zbytočné... Kniha má 398 strán!!!