Zrůda Aileen Wuornosová a další kruté vražedkyně

Tuto knihu jsem věděla, že potřebuju od momentu, co jsem ji prvně zahlédla v katalogu. Četla jsem totiž předchozí dílo, jež tu autorovi u nás vyšlo a to se mi moc líbilo. Na rozdíl od něj se ale tato kniha zaměřuje speciálně na ženské sériové vražedkyně místo mužů, což působilo o to lákavěji si rozšířit znalosti i v tomto „odvětví“. A opět se jedná o kvalitní kousek! Především oceňuju to, že Peter Vronsky vám předává hodnotné informace a fakta formou, která vás ani na vteřinu nebude nudit. Nad jeho vypravěčským umem v tomto směru smekám. Navíc, hned od začátku nezačnete zjišťovat víc o těchto krutých ženách, ale věnuje se nejdříve obecnému rozlišení mužských a ženských sériových vrahů, což vás skvěle uvede do toho, co bude následovat. Jednotlivé příběhy jsou do jisté míry fascinující a děsivé zároveň, ale moc mě bavily. Nesetkáte se tu s žádnými nechutnými detaily, spíše se jedná o pohled z psychologického hlediska. Pokud byste tedy chtěli zkusit žánr true crime, nebo ho máte naopak rádi, knihy Petera Vronského vám můžu jednoznačně doporučit.

Pokud nechcete číst celou recenzi, tak ano, Zrůda Aileen Wuornosová a další kruté vražedkyně od Petera Vronskeho za koupi a přečtení stojí. Pokud však chcete znát mé výhrady, které byste vypíchli i vy, čtěte dál. Jak a proč? Jak se ženy stávají sériovými vražedkyněmi a proč zabíjejí? To jsou otázky, na něž v publikaci Zrůda Aileen Wuornosová a další kruté vražedkyně možná najdete odpověď. Proč možná? Nu, to si knihu budete muset přečíst! Sama ale mohu říci, že nikdy jsem na to, že jsem žena, nebyla pyšnější více. Ano, to co ženy v knize spojuje, je děsivé a obludné, ale veškerý text se nevěnuje samotným “známým i méně známým zrůdám”. Zrůda Aileen Wuornosová a další kruté vražedkyně se nečte lehce. Ačkoliv se Vronsky snaží text prokládat jakousi humornější linkou, kdy si utahuje sám ze sebe nebo všeobecného vnímání a oslavování true crime literatury, v publikaci najdeme i mnoho čísel a srovnávání. Především tedy srovnávání mužských a ženských smrtících monster. Sice bylo zajímavé sledovat, jaké jsou genderové rozdíly, bylo to jednak vyčerpávající a jednak maličko zavádějící. Kdo nečte pozorně, snad zapomene, na kolika případech se ona procenta zakládají. Další hůře stravitelnou pasáží je ta feministická. V druhé půlce knihy byla pojata “hodně vtipně”, ale rovněž působila jako vyřizování účtů. Každopádně v úvodních pasážích bylo vnímání žen jako vražedkyň z pohledu emancipace zajímavé - i když mi přišlo nesmyslné. Když odhlédneme od obecných faktů, dostaneme naservírované nejznámější ženy, které se staly legendami a zná je každý: Čachtická paní a Aileen Wuornosová. Následuje mnoho dalších, ale pokud chcete více detailů o nich samotných, v této publikaci je dostanete. Říkám si, že když je vše hezky odzrojováno, tak snad si Vronsky moc nevymýšlel. Pokud jste, jako já, fandové tohoto druhu literatury, nebudou vám cizí ani další jména - dost možná vás ale překvapí, jakých činů se ty ženy dopustily. Nemusíte mít strach, že by se autor šťoural ve smrti dětí - toto téma zmínil, ale nehledal v něm senzaci. Takže ano, ze souhrnu jsem nadšená. O něco menší radost mi ale udělal překlad a editace. Tu a tam chybějící sloveso, stylistika hala bala bez většího zaměření na český jazyk, který nabízí spoustu synonym a možností, jak to či ono říci. Jenže to je snad poznámka jen pro ty, co hodně čtou (nebo pracují jako editoři) - věřím, že pokud se slova vyloženě neopakují nebo nechybí smysl věty, nikdo si toho nevšimne. Nakladatelství Grada vydalo od Vronského i Sériové vrahy. Já sama si ji koupím, neboť autor píše čtivě, nebojí se poukázat na komičnost situace a nepaušalizuje. Když už nic jiného, obě krásky bych chtěla mít na své true crime poličce, protože jde o žánr, u kterého odpočívám a v diskuzi pak šokuji svými dotazy třeba manžela - Máš nějaké nepřátele? Někoho, kdo tě nemá vůbec rád? - Proč? - no kdyby tě někdo zabil, ať vím, kam od sebe policii nasměrovat… A jen tak mimochodem - Grada vydala i díla Drbohlava.