Zrozená z krve a popela

850 stránek naprosto o ničem. Jsem ráda, že tento díl byl závěrečný, protože nejen tento díl stál za nic, ale i ten předchozí. Ale jedničku a dvojku jsem si moc užila. Jelikož sérii s Poppy nemám v plánu číst, tak se s tímto světem loučím.

Upřímně se mi do posledního dílu této série moc nechtělo. A když jsem začala číst, tušila jsem i proč. Přes polovinu knihy se tam skoro nic nestalo. Přišlo mi to nudné, monotónní. Peprné části se Serou a Šedem jsem přeskakovala, stejně tak Seřiny dlouhé myšlenkové pochody, které se neustále opakovaly a ději nepřinesly nic nového. A nepomohly ani její nerozumná rozhodnutí. Šed byl v prvním díle skvělý, pak se začal měnit a stal se z něho typický majetnický až vlezle ochranitelský blb. Nikdo jí nic nemohl říct, podívat se na ni ani kompliment jí složit, aby z toho Šed nezačal vrčet na celou místnost, to už vážně začalo být otravné a divné. Nelíbilo se mi i chování hlavních hrdinů v důležitých momentech nebo konverzacích, kdy to celé shodili nemístnými poznámkami. Celé to pak působilo nevhodně a až absurdně. Poslední třetina knihy nabídla aspoň nějaké zvraty a akci. A hlavní hrdinové dělali aspoň něco proto, aby děj za něco stál. Attes a Thierran byly zajímavé postavy, které jsem si z toho mnoha postav oblíbila. Ani nevím, co autorka chtěla posledním dílem sdělit. Bylo tam moc informací a vznikl z toho překombinovaný chaos, který jsem sotva stačila pochopit. Udělala by lépe, kdyby knihu zkrátila. Bylo by to snesitelnější.