Zrcadlo Serafína

Krásná kniha - na pohled, na omak i na přečtení. Prahu císaře Rudolfa jsem nikdy nechápala a nevyhledávala, ovšem autorce se podařilo vytvořit její podobu snově pohádkovou a současně překvapivě lidskou. Dvojici Kepler -Tycho de Brahe si asi už napořád budu spojovat právě s touhle knihou, a nesmím zapomenout na G. Bruna. Bratr Vavřinec, kněz, jakého si představuju. Serafinini rodiče a jejich historie, no a samozřejmě tajemství zrcadel! "Bylo třeba ukázat, že nejistota a změny provázející posledních dvacet let, čas od průletu velké komety, jsou hrůznou předzvěstí, kterou lze zahnat jen modlitbou a zbraní. Jenže jakou předzvěstí? Starý nepřítel zmizel - Turci ustoupili na Balkán a vzhledem k Rudolfově zájmu o vše orientální dokonce hrozilo, že se promění v alespoň dočasné přátele. Bylo třeba najít nepřítele. Pokud by zmizel Rudolf, cesta by byla volná. Bylo by možné odejmout poddaným konfesní práva, najmout další vojska a potřít luterány na severu i všelijaké Tatary na jihu. Rudolf a jeho uvědomělí spojenci jako můj Jindřich, ale i ti neuvědomělí, Židé, umělci, vědci a protestanti, byli nebezpečím pro vznešenou rodinu, svatý Řím i všechny generály bez rozdílu."

Zajímavý příběh z doby , kdy v Praze vládl Rudolf II. V průběhu knihy se dostaneme i na jiná místa v Evropě a zaujalo mě , jak kdysi lidé žili. Rozkol mezi církví a světskou mocí a různé pověry, které tehdejšímu světu vládly, ale současně i touha po pokroku a poznání. Vše se dozvídáme díky dívce Serafině a důležitou roli v tomto příběhu hrálo také zrcadlo. Kniha asi nesedne každému, ale mi se líbila, a to nejen děj, ale i pěkné ilustrace.