Zradný príliv

Od autorky se mi před časem dostala do rukou její kniha Sucho, která se mi líbila opravdu hodně a byla jsem jí nadšená. Proto jsem se těšila také nyní, ale bohužel musím přiznat, že jsem se docela zklamala. Už začátek je pomalý, později se sice příběh rozběhne rychleji, určitá zdlouhavost mi ovšem vadila i potom. O co v knize ale vlastně vůbec půjde? Kieran je na návštěvě na australském ostrově Tasmánie se svou přítelkyní Miou a jejich dcerou, aby pomohl svým rodičům se stěhováním. Když se krátce po jejich příjezdu stane zločin, otevřou se staré rány a také jeho minulost se začne připomínat. Před dvanácti lety totiž zuřila na ostrově bouře, při které umírali lidé - a Kieran si to dává za vinu. A na povrch se dostávají hluboko pohřbená tajemství. Co se skutečně stalo před dvanácti lety a co to má společného s vraždou, k níž došlo teprve před pár dny? To už samozřejmě prozrazovat nebudu ;-). Bohužel mě kniha moc nezaujala, z větší části byla až příliš rozvleklá a nezajímavá a také příběh jako takový nebyl dostatečně napínavý. Až zhruba v poslední třetině se to zlepšilo, ale můj celkový dojem to už zachránit nedokázalo. Dávám tedy poctivé tři hvězdičky, na autorku ale určitě nezanevřu a časem od ní zkusím ještě něco dalšího.

81% ( Možné spoilery) Kieran se nezastavil, dokud nedošel až nahoru na konec pěšiny po útesech a nestanul na vyhlídce, kde se opřel o zábradlí, jako už tolikrát předtím. Cítil, jak se do skalisek a mořských vln opírá vítr. Nikde nikoho neviděl. Dole se rozkládal jenom nekonečný prázdný oceán, táhnoucí se až k obzoru. Kieran se co nejvíc naklonil a natáhl krk. Pláž pod ním připomínala jen úzký pruh, dost tenký na to, aby Kieran ihned zneklidněl. Přeživší, stojící uprostřed moře, olizovaly vysoké vlny. Všude kolem poletovali rozrušení ptáci. ________________________________________________________________________ Dávám nejvyšší hodnocení protože: 1. Mám pro autorku slabost, její kniha Sucho byla dokonalá 2. Mám pro autorku slabost, její kniha Ztracený v pustině byla skvělá, Síla přírody byla výborná 3. Mám pro autorku slabost U Přeživších se jedná o psychologickou detektivku s prvky thrilleru. Okouzlilo mě prostředí Tasmánie, nemilosrdný oceán se sochou Přeživších, děsila jsem se jeskyní a nějak jsem nechápala, jak mohl Kieran slézat a vylézat po nebezpečném útesu s miminkem v nosítku. V městečku Evelyn Bay žijí lidé se svými skrytými tajemstvími a vinami, postavy odtud jsou bravurně popsané. Autorka umně proplétá minulost se současností. Smrt Gabby jsem chápala jako nešťastnou náhodu, smrt Bronte už nešťastná náhoda nebyla, ale motiv byl stejně politováníhodný. Takže jsem vlastně s vrahem tak trochu soucítila. Přeživší mají výbornou atmosféru, dobře se čtou, jde tady o pomalé vyšetřování smrti Bronte, příběh je na různých místech, hlavně ke konci napínavý a odhalení vraha je nečekané. Velice ráda doporučím, ale nečekejte žádnou rychlou jízdu.