Zpráva o životě vesmířanů

Dle očekávání, Becky opět nezklamala a mě mrzí, že tahle sága nemá alespoň deset dílů, protože mám pocit, že světa, který vytvořila, se nikdy nebudu moci nabažit. Asi se budu opakovat, ale s tak propracovaným a komplexním světem včetně všech ras, planet, zvyklostí i historie už jsem se v knize nesetkala opravdu dlouho (jestli vůbec). Myslím, že pokud jste se pročetli až ke třetímu dílu, už dávno jste pochopili, že tahle sci-fi série vůbec není o ději a o velkolepých vesmírných bitvách. Ale o nás. O lidech. O spoustě sociálních problémů, se kterými se ve dnešním světě musíme potýkat. Jak už říká komentář pode mnou, tady mi chvíli trvalo, než jsem pochopila, jak to spolu všechno souvisí a kam tím autorka míří, ale vůbec mi to nevadilo. Bavilo mě dále objevovat autorčin svět, tentokrát očima úplně někoho jiného a přemýšlet, jak se ve finále osudy našich hrdinů propojí. Poutníci jsou zkrátka naprosto excelentní sci-fi série, která nabízí spoustu podnětů k zamyšlení, a i když se k již přečteným knihám vracím velmi zřídka, u téhle tuším, že ji ještě někdy z knihovny vytáhnu.

Jsem rád, že další díl téhle volné ságy v oboru pomalé sci-fi na sebe nenechal dlouho čekat. Vzhledem k tomu, že předchozí dva díly jsem slupl jako malinu, jsem přesně věděl, co od autorky očekávat, a taky jsem přesně to dostal. V tom tkví asi jediný mnou vytýkaný nedostatek knihy - žádné překvapení se nekoná a čtenář obdrží další dávku utopické-multikulti- LGBT korektní-kompostovatelné a drobně neomarxistické fantastiky, ovšem přesně podle jeho objednávky (nečekám, že si toto dílko pořídí skalní fanoušek R. Heinleina, takový by se místo čtení asi radši nechal zastřelit Hvězdnou pěchotou). Ale cílové skupině (já a asi i další, jak čtu níže) se to čte sakra dobře - tématem je tentokrát budoucí vývoj naší lidské civilizace na flotile generačních lodí poté, co jsme si zničili planetu Zemi (Greto, slyšíš to?). Příběhová linka je opět velmi nevýrazná až žádná, ale i přesto kniha burcuje k zamyšlení nad tím, jak funguje lidská společnost a zda bychom si přáli, aby fungovala takto. 95%

Tentokrát ne. První dva díly jsou vysloveně nadprůměrné, ale tento je příliš roztříštěn mezi jednotlivé postavy. Známé promyšlené prostředí, občas hezké situace, ale absence uceleného příběhu to zabíjí.

Dle očekávání, Becky opět nezklamala a mě mrzí, že tahle sága nemá alespoň deset dílů, protože mám pocit, že světa, který vytvořila, se nikdy nebudu moci nabažit. Asi se budu opakovat, ale s tak propracovaným a komplexním světem včetně všech ras, planet, zvyklostí i historie už jsem se v knize nesetkala opravdu dlouho (jestli vůbec). Myslím, že pokud jste se pročetli až ke třetímu dílu, už dávno jste pochopili, že tahle sci-fi série vůbec není o ději a o velkolepých vesmírných bitvách. Ale o nás. O lidech. O spoustě sociálních problémů, se kterými se ve dnešním světě musíme potýkat. Jak už říká komentář pode mnou, tady mi chvíli trvalo, než jsem pochopila, jak to spolu všechno souvisí a kam tím autorka míří, ale vůbec mi to nevadilo. Bavilo mě dále objevovat autorčin svět, tentokrát očima úplně někoho jiného a přemýšlet, jak se ve finále osudy našich hrdinů propojí. Poutníci jsou zkrátka naprosto excelentní sci-fi série, která nabízí spoustu podnětů k zamyšlení, a i když se k již přečteným knihám vracím velmi zřídka, u téhle tuším, že ji ještě někdy z knihovny vytáhnu.