Zpěv tichých dní

Zpěv tichých dní Vás už po pár stránkách donutí knihu milovat. Hlavní postavou je Jiřina s kterou prožijeme přibližně 30 let, začíná rokem 1937 před druhou světovou válkou. Střídá se vypravování celé její rodiny, táta, máma, bratranec, sestry… Sledujeme tak životní cestu dívky, později mladé ženy až ve věku středních let. Prožijeme s ní celou válku, dobu po válce a odsun Němců i vpád Sovětů v 1968 na naše území. K těmto nepříznivým situacím v dějinách prožívá ještě svá těžká životní dramata. Co mě na knize nejvíce vzalo je styl psaní a velká slovní zásoba. Její slova působily jako bych si otevřela drahé archivní víno a mohla rozlišit vůni, chuť a blahodárný účinek po jeho napití. Hltala jsem knihu plnými doušky jako vyprahlý poutník. Jiřina krásně a moc ráda zpívala, to život jí přinesl takových těžkosti, že jí zpěv vzal a stal se její život zpěvem tichých dní. Emocemi nabitý příběh od začátku do konce. Bylo to, jako bych tam byla s ní….není to jen příběh o válce, kterých je všude hodně, je to vybraná lahůdka, kterou se ctí vystavuji a budu všem doporučovat, aby ocenili krásu českého jazyka. Krásná obálka už jen dokreslí celý dojem z knihy. Děkuji a doporučuji.

"Po dvoře, po upravených záhonech po sklizené zelenině a slehlých loukách se koulela podzimní mlha." Už první věta napoví, že autorka postrádá cit pro jazyk. Po prvních dvou "po" následuje třetí "po", které má ale jiný význam než ta přechozí dvě. Stylistický chaos. Podivuhodné slovní spojení "nepříliš zpevněná cesta" o stránku dál ukazuje, že úvodní hrbolatá věta není náhoda. Rádoby bohatý jazyk je jen samoúčelným vrstvením zbytečných přívlastků a synonym, snaha o originální styl je křečovitá a vyumělkovaná. Nač tolik slovní vaty? Je dřina něco takového číst. Prosím české autory, nepište tak!