Zpěv draků

Román, jenž by se dal jednoduše parafrázovat větou „Jak chudý sirotek ke draku a štěstí přišel“. Mnohé to může zcela znechutit, ovšem jiným, kteří nedočkavě pátrají po dalším Eragonovi se Safírou, může kniha přijít vhod. V důsledku nenáročná dobrodružka pro mládež nepostrádající spád, humor ani napětí. Achillovkou je pouze obligátní absence vlastních nápadů. Samotná dračí škola či vztahy mezi draky a jejich jezdci v mnohém připomenou romány Anne McCaffreyové, dějová osnova zase dětmi oblíbenou tetralogii Christophera Paoliniho. Naneštěstí vyprávění příliš nevybočuje z vyšlapaných cest, takže v některých momentech víte dřív než samotní hrdinové, jakým směrem se budou jejich osudy ubírat. Na druhou stranu autoři si s příběhem poradili natolik šikovně, že je stále co sledovat a vnímat, i když některé reálie působí až zbytečně moc pohádkově (např. národ, kde všechna jména začínají na D). Sečtělejšího čtenáře Zpěv draků asi nedojme, ale pro cca dvanáctileté čtenáře podle mě slušná volba.

Nebýt seriálu Prostřeno, kde se autorka celý týden vyskytovala, nejspíš bych po knížce ani nesáhla... Ale už jenom proto, že se takhle zviditelnila mě tohle strašně zajímalo. A výsledek nebyl vůbec špatný. Je to tuším teprve pátá kniha z řad českých fantasy spisovatelů, co jsem četla. A i když je to pro děti a mládež, kam už se bohužel neřadím, přesto mě to bavilo. Možná bych zkrátila hodně táhnoucí se začátek a přidala trochu akce. Konec taky nedopadl úplně podle mých představ. Na to, kolik bylo ze začátku vysvětleno věcí a objasněn nový svět se zápletka děje scvrkla na znovuzajetí čarodějů. Pak se sice objevila válka a nějaký ten neřád nepřítel, ale už bez toho, aby to bylo pořádně dotaženo do konce.