Žoldnéři Fantasie Odvrácená strana světa

Už nějaký ten rok Žoldnéře sleduji. U minulého ročníku jsem zmiňoval, že přistupuji k této sbírce s jistým očekáváním, které se mi obvykle vyplní... Tady tomu ale rozhodně tak nebylo. "Odvrácená strana světa" ukázala i odvrácenou tvář notoricky známých Žoldnéřů... V tomto ročníku se sešlo mnoho zajímavých prací - inspirativních, napínavých... Každý nechť si najde to své. Já jsem to čtenářské "své" našel především v povídkách "Hovězí spravedlnost" (kde staří bohové ještě dokáží zasahovat, tam na severu, do života smrtelníků), "Jak vrchní komisař Olič prodal svůj stín za jedno plzeňské" (tajuplná povídka s hororovým nádechem, která se inspirovala pozadím skutečných dějin císařství Rakousko-Uherska), "Otec a smrt" (ve které autor prokázal vskutku dobrý vypravěčský um, ačkoliv si vybral lehce fantasy-cliché téma) a samozřejmě - povídka, která byla zde hostující (a dle které se jmenuje i letošní sbírka), nezklamala ani v nejmenším. Žádnou povídku jsem zde nehodnotil méně než dvěma hvězdami. Ty nejslabší jsem považoval za "Fábulus", ve kterém se pointa skoro utopila v nekonečných dialozích a rozvláčnosti, pak "Cestu za snem", která je takovou tou vtipnou a přes moc jednoduchou, nucenou, pohádkovou povídkou (a ty já opravdu nemusím) a v poslední řadě povídka "Znamení zlata", ve které opět nalézáme vcelku známou šablonu Lindy Koutové - naivní patos, vystřižený jak z jednoduché červené knihovny (fantasy červené knihovny, chcete-li). Celkově... Pro mě byl toto jednoznačně jeden z těch nejlepších dílů "ŽF", které jsem doposud četl. Už u předešlého dílu jsem si říkal, zda-li si od Žoldnéřů nedám alespoň na chvíli pauzu (kupříkladu již ze zmiňovaných důvodů "tématicky se opakujících povídek") - ale jsem vlastně rád, že jsem tak neučinil. Tenhle ročník (2017) stál za to. P.S. ...Málem bych zapomněl! Opravdu obdivuji talent Jiřiny Kmínkové! Naprosto úžasné ilustrace...!!!

Už nějaký ten rok Žoldnéře sleduji. U minulého ročníku jsem zmiňoval, že přistupuji k této sbírce s jistým očekáváním, které se mi obvykle vyplní... Tady tomu ale rozhodně tak nebylo. "Odvrácená strana světa" ukázala i odvrácenou tvář notoricky známých Žoldnéřů... V tomto ročníku se sešlo mnoho zajímavých prací - inspirativních, napínavých... Každý nechť si najde to své. Já jsem to čtenářské "své" našel především v povídkách "Hovězí spravedlnost" (kde staří bohové ještě dokáží zasahovat, tam na severu, do života smrtelníků), "Jak vrchní komisař Olič prodal svůj stín za jedno plzeňské" (tajuplná povídka s hororovým nádechem, která se inspirovala pozadím skutečných dějin císařství Rakousko-Uherska), "Otec a smrt" (ve které autor prokázal vskutku dobrý vypravěčský um, ačkoliv si vybral lehce fantasy-cliché téma) a samozřejmě - povídka, která byla zde hostující (a dle které se jmenuje i letošní sbírka), nezklamala ani v nejmenším. Žádnou povídku jsem zde nehodnotil méně než dvěma hvězdami. Ty nejslabší jsem považoval za "Fábulus", ve kterém se pointa skoro utopila v nekonečných dialozích a rozvláčnosti, pak "Cestu za snem", která je takovou tou vtipnou a přes moc jednoduchou, nucenou, pohádkovou povídkou (a ty já opravdu nemusím) a v poslední řadě povídka "Znamení zlata", ve které opět nalézáme vcelku známou šablonu Lindy Koutové - naivní patos, vystřižený jak z jednoduché červené knihovny (fantasy červené knihovny, chcete-li). Celkově... Pro mě byl toto jednoznačně jeden z těch nejlepších dílů "ŽF", které jsem doposud četl. Už u předešlého dílu jsem si říkal, zda-li si od Žoldnéřů nedám alespoň na chvíli pauzu (kupříkladu již ze zmiňovaných důvodů "tématicky se opakujících povídek") - ale jsem vlastně rád, že jsem tak neučinil. Tenhle ročník (2017) stál za to. P.S. ...Málem bych zapomněl! Opravdu obdivuji talent Jiřiny Kmínkové! Naprosto úžasné ilustrace...!!!