Znamení viny

Nemohla jsem se začíst. Roisny úvahy o tom, zda zůstat v Belfastu nebo se vrátit na své původní působiště mě nebaví. Náznaky rodinných problémů a zmínky o jakémsi tajemství - proč chodí kolem horké kaše a nevysvětlí rovnou, o co jde, takhle jen zbytečně vše protahuje. Neustálé připomínání minulého případu a její důležité role. ať s tím jde do háje, je to otravné.

Příšerně zdlouhavé, zápletka nanicovatá (a neoriginální - opět něco, co provedla partička středoškoláků a jak na to kdo mnohem později v dospělosti dojel) a hlavní postavy velmi nevěrohodné. Poté, co jsem na prvních pěti desítkách stran narazila stokrát na - jmenovitou - připomínku předchozího případu detektiva Dannyho Stowea, v němž mu náramně pomohla psycholožka, bývalá kamarádka (klišé), což nesloužilo absolutně k ničemu jinému než jako upoutávka k prvnímu dílu, jsem už objemný zbytek knihy prošla rychle. Však i výplní v podobě rozboru rodin obou hlavních hrdinů bylo hodně, zejména před samotným policejním vyšetřováním. A to vyšetřování nic moc, neuvěřitelné, že by psycholožka bez jakékoli policejní průpravy mohla oficiálně vyslýchat podezřelého, nejasné, jak skutečně pomohla při tomto vyšetřování (a pro mne rozhodně zcela nezajímavé, jak to bylo v prvním díle - tohle byl první a poslední o této dvojici). Nefandím psychologům, ale tady mi to přišlo vážně přes čáru. A konec byl taky nedotažený - jak a čím že rodiče zahlazovali čin svého maturanta? Ani Belfast nepřišel moc ke slovu, současný ani bouřlivý minulý. Ani překlad nebyl taky nic moc, u nás snad podezřelý nevolá rovnou obhájce (to je snad až soudní označení), ale jen právníka/advokáta. A ten titul knihy - nechápu, proč se český překlad nepřidržel výstižného originálního Midnight killing; vůbec je s podivem, že projde u překladového vydání totální změna něčeho tak podstatného, jako je název knihy (zejména na klišé), nad nímž sám autor dost dlouho přemýšlí a pak si za ním stojí (snad jen v případě idiomů, říkadel, dvojsmyslů apod. je toto nejen přípustné, ale zhusta nutné).