Zlozvyk

Příběh (do velké míry zřejmě autobiografický, soudím podle textu na záložce) o chlapci a mladém muži, který se cítí být vnitřně ženou... Hrdin(k)a knihy (jež je vyprávěna v ženském rodě) popisuje svou cestu k tomu, jak si uvědomuje rozpor mezi tím, jaké je jeho tělo a jaká je jeho duše... Dětství strávené v 80. letech v sociálně slabé okrajové madridské čtvrti, v níž každodenní součástí byly drogy, násilí, prostituce... Dospívání provázené snahou porozumět sám sobě, objevováním spřízněných duší, probouzející se sexualitou, vědomí si vlastní tělesnosti, ale rovněž střety s realitou a omezenci, kteří nemají pochopení pro odlišnosti... Kniha se skládá z kratších kapitol, popisuje vnitřní stavy hrdin(k)y, osobní zážitky... Jsou to takové introspektivní střípky, žádný velký epický příběh, ten se skrývá pod povrchem... Vyprávění je to místy kruté a drsné, místy velmi lyrické, poetické a dojemné... Knížka mě od počátku zaujala, zhruba v prostředku mi připadalo, že trochu ztrácí dech, ale pak mě zase vtáhla... Konec byl na mě trochu moc patetický, nicméně pointa byla silná, finální vyznění důrazné... Hodně mě zaujalo to, že hlavní postava si je vědoma silné lásky svých rodičů, o to smutnější ale je, že své dítě kvůli své omezenosti a krátkozrakosti (což není myšleno negativně, prostě je to konstatování faktu) nedokážou plně pochopit a podpořit... To bylo téma, které ve mně hodně zarezonovalo... Hodnocení: 4,5 * z 5 *

Ukázka, kterou Prostor zveřejnil ještě před vydáním, mě zaujala. Lyrické texty, to je moje. Jenže poté, co jsem knihu konečně držela v rukách, přišlo zklamání. Nebavilo mě to, do hlavní postavy jsem se nedokázala vcítit a tak nějak jsem získala dojem, že úspěch knihy se veze na trendy tématu. Už to, že kniha vzbudila pozornost už před vydáním ledacos naznačuje.