Zlomení andělé

Zlomení andělé není kniha na pohodu, nečte se lehce, ale dojem z ní přetrvá dlouho. Je to silný příběh o zlomených duších, lidském utrpení a ztrátách, o zrůdnosti války. Tři nesourodé hlavní postavy, křehké i silné, jejichž příběh sledujeme, a které svedla dohromady právě válka....., tři zlomení andělé jsou mementem, nezapomínat.... Doporučuji!!!

II. světová válka a příběhy tří různých lidí, které ta válka semele, a kteří se ke konci spolu setkají. Tentokrát to není o hrůzách na bitevním poli, ale o dětech, které byly vyrvány z neárijských rodin a byly předběžně určeny k adopci k pravým Němcům. První polovina knihy se velmi dobře četla, nemohla jsem se odtrhnout, druhá polovina mi připadala přeci jen už moc naivní a konec byl takový, jaký se dal předpokládat.

Po dočtení jsem pořád plná dojmů a emocí z tohohle skvělého příběhu, takže souvislé hodnocení bude hodně těžké napsat... Snad jen pár postřehů - předně jsem už dlouho nečetla knihu, od které se mi vůbec nechtělo odcházet (znáte to - ještě kousek, ještě kousek..), cestovala všude se mnou a já se do příběhu Elsi, Willema a Matildy chtěla nořit v každé volné chvilce... Už dlouho se mi nestalo, abych místy přes slzy neviděla na písmenka... Už dlouho jsem nečetla knihu, která by obsáhla tolik témat, o kterých se dá dlouho přemýšlet - nejen o válce a chování lidí v ní, ale i vině, rodičovství, o tom, že pomoc druhému nás někdy nutí dělat i hrozné věci, o tom, že nic není jen černé nebo bílé... Zlomení andělé se zařadili mezi moje srdcovky, na které hned tak nezapomenu.

Zlomení andělé není kniha na pohodu, nečte se lehce, ale dojem z ní přetrvá dlouho. Je to silný příběh o zlomených duších, lidském utrpení a ztrátách, o zrůdnosti války. Tři nesourodé hlavní postavy, křehké i silné, jejichž příběh sledujeme, a které svedla dohromady právě válka....., tři zlomení andělé jsou mementem, nezapomínat.... Doporučuji!!!

II. světová válka a příběhy tří různých lidí, které ta válka semele, a kteří se ke konci spolu setkají. Tentokrát to není o hrůzách na bitevním poli, ale o dětech, které byly vyrvány z neárijských rodin a byly předběžně určeny k adopci k pravým Němcům. První polovina knihy se velmi dobře četla, nemohla jsem se odtrhnout, druhá polovina mi připadala přeci jen už moc naivní a konec byl takový, jaký se dal předpokládat.

Po dočtení jsem pořád plná dojmů a emocí z tohohle skvělého příběhu, takže souvislé hodnocení bude hodně těžké napsat... Snad jen pár postřehů - předně jsem už dlouho nečetla knihu, od které se mi vůbec nechtělo odcházet (znáte to - ještě kousek, ještě kousek..), cestovala všude se mnou a já se do příběhu Elsi, Willema a Matildy chtěla nořit v každé volné chvilce... Už dlouho se mi nestalo, abych místy přes slzy neviděla na písmenka... Už dlouho jsem nečetla knihu, která by obsáhla tolik témat, o kterých se dá dlouho přemýšlet - nejen o válce a chování lidí v ní, ale i vině, rodičovství, o tom, že pomoc druhému nás někdy nutí dělat i hrozné věci, o tom, že nic není jen černé nebo bílé... Zlomení andělé se zařadili mezi moje srdcovky, na které hned tak nezapomenu.