Zlomené pero, historický román z pera známé německé autorky Sabine Ebertové, čekal docela dlouho v mém nočním stolku na přečtení. A je určitě škoda, že má zde doposud tak nízké hodnocení. Mně se příběh mladé vdovy Henriette zdál čtivý, poutavý a líbil se mi. Děj se odehrává v roce 1815, kdy musí Henriette se svým malým synkem opustit Prusko a odjíždí ke své rodině do saského Freiburgu. Strýc je knihkupec a vydavatel a Henriette je nadějnou autorkou, která se obává cenzury i politické situace. Nechybí láska, přitažlivost, opravdu jsem si hezky početla. Hodnotím 4,5 *, příběh si zaslouží vyšší hodnocení !

Věřím, že němečtí čtenáři knihu ocení líp. Jde o události z počátku 19. století v jejich vlasti, takže to asi čtou v jiném rozpoložení než já tady na Hané :D. Bohužel, já se těšila na barvité vyprávění, živoucí postavy a napínavé situace. Dočkala jsem se jen jakéhosi salonního prostředí a přepjaté ušlechtilosti hrdinů. Té bylo tolik, až mi to připadalo komické. Henrietta to rozhodně lehké neměla. Jen byla tolik bez bázně a hany, až se mi zdála papírová. Neustálé pronásledování a touha psát o svých zážitcích. Boj za emancipaci. Něco jako Božena Němcová? Její manžel Felix byl taky jak z jiného světa. Horování pro Henriettin talent, to neustálé povzbuzování a až neuvěřitelný obdiv k jejímu psaní! Děti - jak jinak - vzorné a roztomilé. A nakonec velká sláva a zadostiučinění velké spisovatelce....Prostě ne, nelíbilo se mi zpracování a ani postavám jsem na chuť nepřišla. Škoda, že tam té originální tetičky Augusty nebylo víc, jinak ani špetka humoru, která by to polidštila. Román mi připadá spíš učebnice dějepisu podaná populární formou.