Zlodějská přísaha

Jestli Kazi přísahala, tak jsem to nějak přehlédla, takže už název mi moc nesedl. Obecně mi celý tenhle díl připadal trochu jako nastavovaná kaše – za mě by mu prospělo výrazné zkrácení. A ten jeden zásadní dějový obrat o 180 stupňů, ten mě málem knokautoval: to jako vážně? Tohle by moje rodina udělala, kdyby . . .? Takže jak jsem si Zlodějský tanec i napodruhé užívala, tak u Přísahy jsem se spíše trápila. Postřeh na závěr: po dlouhé době jsem četla knihu (spíše knihy - Kroniky s touto duologií tvoří celkem pět knih), ve které se neobjeví žádná postava z řad LGBT komunity. A přiznám se, že mi to vůbec nechybělo, spíš naopak. „Možná jsem konečně pochopil, že historie není jen to napsané na zdech a v knihách. Že ji utvářejí tisíce každodenních rozhodnutí, z nichž některá dopadnou dobře, některá špatně a některá jsou prostě vynucená tím, že už nezbývá moc času. Nedá se žít tak, že budete čekat, až váš příběh napíše někdo jiný. Někdy je právě tohle jistá cesta ke smrti.“

Druhý díl mě bavil stejně jako ten první. Co se týče komentu od broskve přede mnou, tak přísahu Kazi řekla na straně 66, přísahala Jasemu i sama sobě v duchu. Každopádně se mi líbil zvrat týkající se Montegua, Paxtona, Zana a dalších. I to, jak se zachovala rodina Ballengerových se dalo čekat - jsou to docela horké hlavy. Druhá polovina knihy odsýpala svižně i díky neustále akci a smělým plánům na záchranu. Konec byl sladší, ale vlastně to bylo příjemné uzavření jinak docela nabitého příběhu a poslední kapitola byla zároveň takovým trošičku otevřeným koncem, pro případ, že by se autorka chtěla k tématu někdy v budoucnu vrátit. Za mě 5 hvězd je zasloužených.