Zločin na Bezdězu

Za mě tedy zbytečná kniha. Není to ani napínavé ani historické, chování postav v rámci popisovaných událostí naprosto nevěrohodné. Moje první kniha od autora, ale i když vezmu v potaz, že jde o část jakési série, do níž jsem vstoupila bez znalosti souvislostí, výsledek je chaotická nuda.

Naprosto rozumím tomu, že leckomu mohou Vondruškovy knihy lézt krkem. Zločin na Bezdězu je již 20. díl, takže se autorovi občas pletou postavy, sem tam i vztahy. V tomto díle například s vykulením očí zjistíte, že Diviš je na jedné stránce knihy ženatý s manželkou Oldřichova písaře. No, vezmi to čert, nikdo není neomylný. Pokud se s tím vším poperete, dočtete milý, úsměvný a lehce lechtivý historický příběh s detektivní zápletkou. Docela mě ale mrzí, že někteří čtenáři ty knihy berou... Jak to říct? Prostě tak nějak moc vážně. Říkám si, proč, když je zklamala jedna kniha, druhá i třetí, vůbec touto sérií ztrácejí čas. Už jsem také pochopil, že jeho díla nejsou žádné literární bestsellery, ale přesto mají své osobité kouzlo a já se k nim prostě rád vracím. Dokážu se u nich zasmát, pobavit se a s nevěřícným, poťouchlým pohledem si i párkrát říct: „Vlastimile, Vlastimile… Co to na mě zase zkoušíš.“ :-)