Zločin na Bezdězu

Za mě tedy zbytečná kniha. Není to ani napínavé ani historické, chování postav v rámci popisovaných událostí naprosto nevěrohodné. Moje první kniha od autora, ale i když vezmu v potaz, že jde o část jakési série, do níž jsem vstoupila bez znalosti souvislostí, výsledek je chaotická nuda.

Často, když se mě někdo zeptá na oblíbené knižní autory, zmiňuji historické romány Vlastimila Vondrušky. V knihovničce mám několik kusů, zatím jsem však přečetla pouze čtyři knihy tohoto autora. Všechny čtyři, mimochodem tři ze série Hříšní lidé Království českého, mě však oslovily. A když říkám všechny, myslím tím samozřejmě i nejnovější, jubilejní titul Zločin na Bezdězu, o němž bude dneska řeč. Vlastimil Vondruška, kladenský rodák, vystudoval historii na Karlově univerzitě, se svou manželkou řadu let vyráběl kopie historického skla, v současnosti se věnuje výhradně spisovatelské činnosti. Jeho knihy vydává nakladatelství Moba a v knihovnách je většinou nenajdete, bývají totiž vypůjčené. Zločin na Bezdězu je již dvacátým dílem z volně navazující série, která se odehrává v druhé polovině třináctého století, tedy za vlády Přemysla Otakara Druhého, v Čechách. Vlastimil Vondruška navázal dějovou linku na případ, jímž Oldřich z Chlumu začínal svou kariéru a můžete si ho jako povídku přečíst v knize Oldřich z Chlumu. Oldřich z Chlumu, královský prokurátor se sídlem na Bezdězu, chce uspořádat rodový sněm, především proto, aby zde projednal veškeré rodinné záležitosti, které zůstávají nedořešené již řadu let. Jde mu v prvé řadě o věno manželky Ludmily, jejíž bratr se k vyplacení dané sumy od svatby nemá. Na hrad pozve všechny důležité představitele z větví rodokmenu, jenže namísto poklidného adventu ozvláštněného diskuzemi šlechticů musí Oldřich pátrat po vrahovi, který rozsévá zlo, aniž by někdo odhalil jeho motiv. Oldřich z Chlumu vyšetřuje zločiny spolu se svými věrnými pomocníky - rytířem Divišem, velitelem hradní posádky, a panošem Otou, jehož metody odhalování pravdy jsou pro něj pověstné. Pomáhá mu také písař Wolfgang a svůj názor nejednou vyřkne manželka Ludmila. I když se pátrání po spravedlnosti účastní tolik lidí, najít vraha a objasnit jeho počínání není vůbec jednoduchý úkol. Zatím všechno, co jsem od pana Vondrušky přečetla, bylo opravdu čtivé. Stránky Zločinu na Bezdězu se rovněž otáčely rychle a s chutí, protože autor prostě umí vtáhnout do děje. Nepoužívá sice žádné poetické slovní obraty, jenže ony by se stejně k detektivnímu příběhu příliš nehodily. Jeho styl bych označila za univerzální, protože osloví snad každou věkovou kategorii. Kniha má co nabídnout i po stránce žánrové - na své si nepřijdou jen milovníci detektivek či historických románů, v knize má prostor také láska. Nejednou mě dialogy postav rozesmály a ke konci kapitoly jsem pokaždé, i přes málo času či energie, musela číst dál, protože touha vědět, kdo stojí za celým případem, byla silnější než nějaké jiné potřeby. Autorovi jsem to vyčítala i v recenzi na knihu Smrt ve Vratislavi, neubráním se drobné kritice ani dnes. Postavy jsou sice dobře vykreslené, přímo šablonovitě, jenže to je možná kámen úrazu - nevšimla jsem si, že by se napříč knihami, jejichž děj je v tomto případě o třináct let posunutý, nějak výrazně změnily. Čas, zkušenosti a děti ale přece vždycky udělají své, to mi netvrďte, že člověk zůstává pořád stejný. Hrdinové této knihy mají sice pěkné vlastnosti - u Oldřicha z Chlumu dominuje smysl pro čest, spravedlnost a křesťanské jednání, Ludmila pořád dbá na zbožnost a správné plnění role manželky, a Ota, ten je i přes svůj věk stále stejný milovník žen, skoro jako by vůbec nezestárl. Pokud je pro vás ale tato kniha prvotinou ze série, této drobnosti si v podstatě nevšimnete. Chce to pohled z jiné perspektivy, to uznávám. Kniha, i když jsem ji možná dostatečně neopěvovala, naprosto splnila má čtenářská očekávání. Těší mě vědění, že s knihami pana Vondrušky nikdy nešlápnu vedle a že pokud si chci dopřát něco čtivého, oddechového a zároveň něco s pořádným obsahem, můžu s klidem sáhnout právě po jeho románech. Za sebe tedy dávám spokojených devadesát pět procent a doufám, že se brzy odhodlám k přečtení dalších knih jak z této edice, tak od autora obecně. Prázdniny jsou dlouhé a přímo k obsáhlým epopejím vybízejí. Mé hodnocení: 95 % Vřele děkuji nakladatelství Moba za poskytnutí knihy k recenzi.