Zlatý zub

Slovy jednoho z hrdinů: „Absolútne nič nechápem.“ Nicméně ani tak nemohu na sympatické dílko Soni Balážové a Dávida Marcina koukat zlým okem. Popouštějí uzdu své představivosti a předkládají mladým čtenářům příběh plný záhadných tajemství a neuvěřitelných situací. Je to jako číst Pipi Dlouhou punčochu a nechávat se unášet fantazií navzdory skutečnosti, že jen máloco dává smysl. Komiks Tajomstvo školskej pivnice působí maličko vytrženě z kontextu, jako by autoři měli naplánovanou celou řadu knih a nakonec byli nuceni všechny nápady vtěsnat do jedné šedesátistránkové. Naneštěstí se jim díky tomu už dovnitř nevešla zápletka, jež by všechny ty nápady spojila v logický celek. Na jejich obranu je třeba uvést, že i přes takřka surreální děj má příběh svoje kouzlo, jemuž se snadno podlehne. Pouze drobnosti se vysvětlí, prakticky minimum odboček je opodstatněných a závěr je k naštvání utnutý, přesto dobrodružstvím trojice kamarádů proplouváte s nadšením snílka, objevujícího kouzlo neočekávaného.

Keď fantáziu neukotvuje pevnejší dramaturgicko- scénaristický plán, tak to dopadne takto hala-bala. Príbeh troch kamarátov, ktorí nájdu v tajomnej pivnici pod školou plechové čudo a strašne zvláštne poprehadzované názvy aj obsahy kníh, akoby samotný trpel takou zvláštnou zmiešaninou, v ktorej trochu nasilu nájde svoje miesto aj upozornenie na školskú šikanu, cigánsky problém a dôjde i na cigánske kúzla, mágie a čary. Dosť často pri takomto hastrošsky nahodenom a nie celkom dotiahnutom nápade zachraňuje kresba. Lenže, ani tá nie je v tomto prípade bohvieaká.