Zlatá ľalia

Na druhý díl Pokrevních pout jsem se moc těšila a nakonec s ním strávila jen pár hodin. To se prostě nedalo odložit. Zlatá lilie není nabitá akcí, ale zaměřuje se hlavně na postavy - jak zvládá vampýr chodit s obyčejnými lidmi do školy a první zamilovanost, jak se alchymistka snaží ukočírovat svůj vztah k někomu, koho by měla nenávidět… Richelle Mead ale píše tak čtivě, že vám akční scény nebudou vůbec chybět a příběh si moc užijete. Já se zamilovala do hlavních postav. Adrian a Sydney jsou naprosto boží. Každý z nich řeší svoje osobní problémy a je úžasné, jak se ten jejich vztah vyvíjí. A věřte, že nechcete končit scénou, kterou si autorka na závěr vybrala, když pokračování ještě není skladem. Děkuji nakladatelství @slovartcz & @booklabcz za knihu. #spoluprace

Tenhle díl mě donutil se zamyslet nad tím co jsou vlastně alchymisté zač a jak moc jsou jejich názory zvláštní. Opravdu lituji Sydney, která musí denně svádět boj mezi tím být dobrá alchymistka a postupovat podle pravidel dle kterých jí vychovali a tím řídit se vlastním rozumem a pocity. Jsem zvědavá jestli se v dalších dílech dozvíme o praktikách alchymistů o něco více. Celkově mě jak postava Sydney tak Adrian baví, jejich chemie je skvělá a líbí se mi jak spolu fungují. Miluji Adrianův humor a to jak dokáže situace zlehčovat. U Sydney mě hrozně baví to jak je neohrabaná v sociálních dovednostech a snaží se na spoustu věcí přijít analyticky, ale u vztahů s lidmi jí to moc nevychází s čehož se občas vyvine poměrně úsměvná situace. Jediné co mě na Sydney štve je to jak moc se podceňuje a srovnává se s ostatními, ale čekám že s překonáním tohoto zvyku jí někdo v průběhu příběhu pomůže. I přes pozvolnější začátek, kde se řešili hlavně vztahy mezi jednotlivými postavami jsem byla ihned pohlcena příběhem a když se v druhé polovině začali rýsovat akčnější zvraty, kniha už se v podstatě nedala odložit. Některé zvraty byli dost nečekané a jsem velmi zvědavá jak se budou dál vyvíjet, protože čekám že jsme o některých věcech neslyšeli naposledy. Navíc ten závěr byl naprosto skvělý a zároveň strašný, protože celá ta scéna lámala srdce. Autorka navíc usekla knihu v tu nejhorší možnou chvíli a já se nemůžu dočkat toho co se bude dít dál. Musím říct, že série Pokrevní pouta mě baví o něco více než Vampýrská akademie, kde mě chování hlavních hrdinů od určitého okamžiku dost rozčilovalo. Takže pokud jste sérii ještě nečetli mohu rozhodně doporučit. Jako bonus díky nádherným obálkám od Adéla Stopka vypadají krásně i v knihovně. Za knihu v rámci spolupráce děkuji Booklab.