Zlatá krev

Kniha Zlatá krev začíná hned pěkně zostra a přesně tam, kde končí kniha Živé stříbro. Musím říct, že Zlatá krev se mi líbí víc než Živé stříbro. Příběh je akčnější, drsnější a tvrdší. Stejně tak je tvrdší a silnější i Saeris a přeměna na upír-fae jí sluší. Putování Kingfishera a Carriona v Zilvarisu mne bavilo, hlavně tedy hlášky Carriona. Linie s knihou věšteb je zajímavá, jsem zvědavá kam nás to zavede. No a závěr... klasika.... zase konec s naznačenou zajímavou linkou. Tak snad se brzy dočkáme 3.dílu. Kniha se mi opravdu líbila a doporučuji ji.

Zlatá krev začíná přesně tam živé stříbro nechalo a to vlastně v jendom velkém chaosu. Já bych tuhle knihu přirovnala z Žlezenému plamenu od Yarros, který byl dlouhý až předlouhý, a dělo se tam tolika věcí, až mi šla hlava kolem. Přesně takhle se totiž cítím potom, co jsem dočetla zlatou krev. Je tu spousta děje, spousta linek, které sleduje, některé jsou nedůležité, jiné by stály za větší zasvěcení do děje. Saeris se tu probouzí do svého nového já, se kterým se musí popasovat. Od té doby co proměnou projde, tak je z ní špičková badass hrdinka, až jsem se tu trochu cukala. Hlavní prim tu opět hra Kingfisher a Carrion, to jejich putování byla třešnička na dortu. O něco víc otravný mi přišel bezvedený bratr, který v knížce nedostal asi díky bohu tolik prostoru. Moc se mi líbíila linka s Talladaiusem a jeho majstrštyk. Foley se konečně našel a přispěl svou troškou, což bylo fajn. Pořád se v knize něco děje, ale vlastně nevíte na jaké nitky se pořádně zaměřit, bylo tam spousta cestování, rozjetá sněť, velké Madřino odhalení (což je tedy bravurní) a Saerisina stoupající moc. A tady u mě asi nastal problém, jelikož její moc stoupala, runy se jí zhmotňovaly na těle, bylo třeba je zapečetit, nějaký hlubší důvod nebo vysvětlení mi chyběl..takové what. Najednou všechno uměla, přes manipulaci s kovy, léčení sama sebe, až oživování. Myslim, že kdyby se autorka zaměřila na jednu slitinu, nebo jeden um, tak by to bylo takové přehlednější, vstřebatelnější, asi. Dál putování po stopách deníku vědmy Ediny, no.. to mi přišlo jak skautská příručka, skoro jako deník Toma Raddla, kdy jakmile otočila stránku, tak se asi zjevil text. Přišla mi trochu škoda, že ji Kingfisher neřekl o tom, že ji jeho matka nechala vyrobit dopředu celou tu garderobu, když se tak divila, že ji pořád chystá šaty. Ale to už je jenom taková moje poznámečka. Nemůžu si pomoct, ale kapitoly s Onyxem jsou sice fajn, ale je to asbolutní "vycpávání knihy dalšíma nepořebnýma kapitolama". A co mi přišlo už trochu mimo, bylo předávání run a tetování z jednoho na druhýho, chvílema jsem si říkala, že je to jak kniha o fae a jejich tetovačkách :D Konec za mě hrozně useknutej, takové odplinutí uprostřed věty a ja si říkala, sakra kde je zbytek. Není to cliffhanger, bez kterého bych neusnula, ale zase to vyvolává tolik otázek a pro mě zpětně spoustu wtf momentů. Uvidíme jak se s tim autorka popsasuje dál, ani se nedivim, že si na to vzala tolik času. Zlatá krev je fajn, je dlouhá, čte se dobře, ale je fajn. Není to nic co by mě zvedlo ze židle, bavila jsem se asi o půlku míň než v předchozí knize, za to mě to trochu rozčilo. Mišmaš věcí, událostí, bylo toho na mě přehršel. Nicméně jsem zvědavá na další díl. 3,5*