Život Vernona Subutexe 1

Život Vernona Subutexe není román pracující se zápletkou, protože ta je pro autorku vedlejší. Jistě, spojovací prvek celého textu v příběhu obsažen je, ovšem spíš než pro samotný závěr čtete každou kapitolu především z toho důvodu, aby vám byl odhalen další střípek skládačky zvané moderní Paříž. Virginie Despentes bez pozlátka popisuje poměry v nejšpinavější ulici i v mezi nejvyšší smetánkou, přičemž exceluje ve vykreslení jednotlivých charakterů, jež vám představuje s nonšalancí věhlasného cirkusáka. A to nemyslím nijak pejorativně, právě naopak. Protože jestli vás kniha něčím ohromí, je to autorčina schopnost zachytit jedinečné protagonisty, kteří vás poměrně nahodile provázejí vyprávěním. Neočekávejte vývoj, zapomeňte na vyvrcholení, oželte absenci pointy. Tohle je jízda plná revolty, muziky, drog i sexu, viděná různými pohledy a nahlížená z různých úhlů. Jsou tu kapitoly, u kterých budete brečet od smíchu, stejně jako momenty, při kterých vám bude srdce pukat žalem. Zkrátka život.

Nespoutaným vyprávěním, mimózní zápletkou a myriádou obskurních postav (jako novinářka Lydia Bazooka, záhadná Hyena nebo pornoherečka Vodka Satana) mi to spíše než Houellebecqa připomínalo Výkřik techniky od Thomase Pynchona. Vernon Subutex sice míval legendární obchod s deskami, jeho slávu i zbytky peněz ale odvál čas a po vyhazovu z nájmu začíná odysea zestárlého bohéma po gaučích svých podobně ztroskotaných dávných známých. Nachází se mezi lidmi, jejichž životy jsou tvořeny příšernými vztahy, alkoholem, drogami, násilím, nejistotou v bydlení i financích, nenávistí rasovou i třídní: "Nemyslel bych tolik na podřezávání zazobanců, co si žijou jak prasata v žitě jen proto, že mi všechno sebrali. Mně a lidem jako já." Autorka dobře ví, o čem píše (sama pochází z nuzných poměrů a prošla si hromadným znásilněním, drogami i prostitucí) a podává "zprávu ze dna" z Paříže, ve které nemá místo Eiffelovka ani Musée d'Orsay. Sugestivně zvedá témata jako sociální nerovnost (a z něj plynoucí frustrace chudých vrstev se všemi negativními jevy jako násilí nebo závislosti) nebo stárnutí (které je často prostě jen smutné, pro muže i pro ženy). Drsně ukazuje tenkou hranici mezi sice nuznou, ale relativně pohodlnou existencí na podpoře v podnájmu, a tvrdým pádem do světa bezdomovců, který "se zřetelným zlomem oddělí od světa zdravých". Až konspirační zápletka s kazetami se zpovědí zesnulé rockové ikony Alexe Bleache dává Vernonovi naději na spásu, a tak je důvod se těšit na druhý díl. (8/10)