Život s vysokou inteligencí

Je úžasné, že se někdo danou tematikou začal v ČR na této úrovni zabývat a dokonce o tom napsal skvělou knihu, která mi dělá čest v knihovně. Popisy některých věcí byly až děsivě přesné. Spousta kladných podnětů i vysvětlení nevysvětlitelného a pochopení nepochopitelného s pozitivním poselstvím do budoucna. :-) Tato kniha mi dost otevřela oči stejně tak, jako některé další články a rozhovory s paní Stehlíkovou. Díky Vám za to. :-) z některých ohlasů je zřejmé, jak moc nestravitelná může tato problematika pro někoho být.... ;-)

Úvodních několik vět od Kazimiera Dabrovského by podle mě mohlo být bez problémů vydáno jako samostatná báseň. Jde totiž o cca dvě stránky, kterými dokázal vyjádřit pocity a vlastnosti, jež v sobě pozoruji už dlouho. Akorát jsem je nikdy nebyl schopen plně popsat. Samotný text na tento úvod skvěle navazuje. To nejen svojí úžasnou vlastností takřka bezchybně charakterizovat život s nadprůměrnou inteligencí, ale i svojí upřímností s jakou o něm vypráví. Neprezentuje totiž nadání či vysokou inteligenci jako požehnání nebo prokletí, jak bývá mnohdy mylně interpretováno. Naopak jej vyobrazuje coby určitý potenciál, který bývá často špatně chápán, a pro jehož plné rozvinutí (nebo jen soužití s ním) je nutné obrovské množství práce. A to jak ze strany nadaného tak jeho okolí, přičemž pro ani jednu stranu to není nic lehkého. Plody jejich úsilí ale nakonec mohou převážit všechny strasti. Onen nesentimentální, realistický a pravdivý popis duše nadprůměrně inteligentního člověka vede čtenáře, (ať už se mezi tyto lidi řadí nebo ne) aby je nebral jako "nadčlověky" nebo naopak nepochopitelné misantropy. Nadaní nejsou lepší nebo horší než ostatní. Jsou prostě jiní. Dívají se jinak sebe, ostatní, své okolí i svět jako takový. A právě k pochopení tohoto pohledu, jeho výhod i nevýhod a jeho možností i limitů je tato kniha vynikající a neopakovatelná.