Už douho jsem nečetla knihu, která tak silně vypovídá nejen o tématu, ale i povaze a osobnosti autora. Jak je dobře, že své vzpomínky na Island Helena Kadečková sepsala originálním a často nevybíravým způsobem do této knihy, jinak by bylo tolik zajímavých obrazů ztraceno. Líbí se mi styl (přeci jenom to byla výborná překladatelka), originální pojetí cest, fotky, popisy pocitů a především zaměření na islandský lid, osobnosti a přátelství. Líbí se mi i trochu té chaotičnosti a nesourodosti ve vyprávění a dokonce i (troufám si říct "letité") hudrování na změny a nové poměry. Nevím, zda kniha bude zajímavá pro čtenáře, kteří Island moc neznají nebo je nezajímá, ale pro mě to byl krásný návrat do těch několika týdnů islandského půtování, autostopování, bojů s větrem a deštěm. A přesně jak autorka píše - ta islandská povaha! Nezapomenu na "stopnutého" majitele prasečí farmy, který znal dílo Václava Havla lépe než já (mám vystudovatou filologii... ještě teď se stydím). Jediné, co mi v knize chybí, je přehledný seznam zmiňované literatury. Tolik míst jsem "jen" navštívila a viděla jako přírodní krásy, ale nezažila je do hloubky. A čím více se zajímám o severské ságy, historii i staré cestopisy Islandu, tím více mě to mrzí a mám potřebu ona často zapomenutá a díkybohu turisticky opomíjená místa - především Západních fjordů - znovu prožít. Samozřejmě, starý Islandu už není, stejně jako není většina míst na světě, právě proto je tato kniha vzpomínek vzácná. Na druhou stranu, jestli si některá zem zachovává svou jedinečnost, hloubku a sílu nejen přírodní, je to právě Island. "Jeden sedlák mi daroval liščí kůži, druhý kůži tulení, jedna babička dokonce háčkovanou vložku do cíchy. I nějaké básničky složené na mou osobu jsem si odvezla. To také patřilo a u nejstarší generace dosud patří i islandské tradici. Nejčastějším dárkem však bývaly zvláštní kameny připlavené prý z Grónska a různé předměty vyřezávané ze dřeva, rovněž připlaveného."

Čekala jsem, že to bude zajímavé, ale kniha ještě předčila má očekávání. Překvapilo mě, jaká byla Helena Kadečková dobrodružná duše, bylo skvělé poznat i její mladistvější, méně akademickou stránku. Líbí se mi její styl a svérázný smysl pro humor a také mne mne velmi bavily její postřehy o lidech, které na Islandu potkala. Kniha je i krásně zpracovaná, jsem ráda, že si ji mohu zařadit do knihovny, a jednoznačně doporučuji.