Život na kdysissippi

Je mi jasné, že komunismus byl zlo, že se žilo těžce a nebyla svoboda. Ale vážně mě nebaví číst o hloupých nápadech bandy hlupáků, ožralů, lenochů, úchylů, násilníků a kdejakých jiných budižkničemů a ještě se při tom tvářit, jací jsou to prima hrdinové a ,,čelní představitelé" undergroundu.

Pod holubími křídly Na letní zahrádce Malostranské kavárny sedí Čuňas Stárek s básníkem Fandou Pánkem a s tvrdošíjným zastáncem nesubstanční ontologie Egonem Bondym. Fanda je naládovaný nějakým sajrajtem a neartikulovaně polemizuje sám se sebou. Náhle se Bondy vymršťuje z kácející se židle a prudce ukazuje na přijíždějící tramvaj. Oči má vytřeštěné, jemně se chvěje. "Co se děje, doktore?" jde Čuňas do střehu. V kočárku řve dítě. Fanda dělá komické grimasy, dítě se leká a přestává řvát. "Takhle nějak si to představuju: přijede tramvaj a z ní vystoupí Buddha. Sedne si ke stolu, u kterýho už vod otvírací doby sedí Karel Marx, a dají se do řeči. Buddha je klidnej, Marx prorocky gestikuluje a pokradmu sleduje pana Pánka, jak je nenávratně v prdeli," vykresluje Bondy fantaskní situaci. Počechrává si bradku a tlumeně kýchá do hrsti. "No a?" zírá Čuňas v úžasu na Bondyho. "Naivní Buddha zdvořile naléhá na Marxe, aby se zřekl hříšnýho bludu a vstoupil na stezku nenásilí. Jenže Marx se zapřísahá, že stezka násilí je jediná správná a osudová," pokračuje Bondy klidně. Fanda vstává, jde se podívat dovnitř do kavárny, vrací se a podrážděně pomrkává. Chvíli stojí a kýve se, potom si sedá a usíná. Souvisle mluví ze spaní. "Jak se to vyvrbí?" ptá se Čuňas. Holub z výšky kálí do kočárku. "Marx utluče Buddhu argumentama. Jelikož je to v padesátejch letech, tak soudruha Buddhu voběsí spolu s Horákovou a Kalandrou. Marxe vyloučej ze strany a zakážou mu publikovat. Kapitál vyjde v samizdatu a Marx chodí každej den na Buddhův hrob a čte si tam nahlas moji Útěchu z ontologie," sní Bondy, oči mu svítí přívětivým jasem. Fanda vzrušeně máchá rukou a padá ze židle. Tupě mžourá, prsatá servírka mu nabízí pomocnou ruku. Fanda se hnuseně šklebí a potichu vrčí. "Tak to je dobrý," říká Čuňas. Fanda se zvedá a naráží do kočárku, dítě řve. "Je," přikyvuje Bondy. Dítě přestává řvát, Fanda pije cizí víno. "A Ginsberg by se do toho nevešel? Jeho báseň Kvílení bude aktuální i po sto letech," snaží se Čuňas posunout děj do novější doby. "Ale prosím vás!" rozčiluje se Bondy a uzemňuje ho zlým pohledem. "Homosexuálové a toxikomani nemají vyhraněnej revoluční cit. Například pan Pánek ho nemá a ani ho mít nechce," mává Bondy rezignovaně rukou. Platí nedotčené kafe a vykračuje směrem k Nerudově ulici. Fanda nepřítomně kouká před sebe, zívá a usíná. / (str. 122-123) // Smyšlené povídky z prostředí českého undergroundu a disentu, které jsou místy vtipné, často ironické, občas kousavé.