Život jednoho blázna

Nejeden život blázna končí smrtí génia...

Na japonskou vějičku se nechám chytit často, ale ne vždy je to čtenářský zážitek. Tady jsem se horko těžko prokousávala i těmi nejkratšími povídkami, musela jsem si to nakonec dávkovat tak maximálně jednu denně, přesto jsem to nezdolala tak, jak bych chtěla. Mezitím jsem si přečetla desítky poznámek, kus doslovu, informace o autorovi v knize i zde - a z posledního jsem už měla jasno, proč je vše tak depresivní, mlžné, kouřové, pršlavé, mihotavé, prostě kolem a kolem nehřejivé a nepozitivní. Jen jedna povídka mi utkvěla, Cibule, a ta se z duchny deprese přeci jen snažila vyprostit - jak autor musel svou povídku do svítání dopsat a čtenáře k tomuto nucenému procesu vlastně přizval, takže na něj občas mluvil, dokonce šibalsky pomrkával..., i z chybějící pasáže se vymluvil.