Život je šlehané hruškové pyré

Jestli máte rádi knihy, kde se neztratíte v tom, o čem to vlastně čtete, tak tohle asi nebude úplně ten pravý šálek kávy. Hodně dlouho jsem nechápala, co mi autorka chce vlastně říct a být to o polovinu delší, asi bych četbu vzdala. Fantaskní svět mi dával zabrat, jsem příznivcem spíš logických hádanek.

"Každý jednou dostane tu svoji porci pyré a je jen na něm, jestli se tím začne pořádně prokousávat. Je jedno, jestli je starej, nebo mladej. Je jedno, jak je v očích jiných úspěšný nebo bohatý. Každý se jednou v životě probudí a nechce už dál. Protože tam někde uvnitř sebe všechno, co máme vědět, víme. Sami sebe neoklameme. Neukřičíme." Kábus (Evelína) cestou svého života ztratila sebe sama. Ztratila odvahu neschovat se za uniformitu. A tak se vydá na putování se svým Rozumem a Citem do labyrintu vlastní minulosti, rozhodnutí a pohnutek, aby nalezla ztracenou rovnováhu. Pocitově mi knížka připomínala závěrečnou část Sofiina světa, nereálnost reality nahlížená s dětským údivem. Rozsahem jednohubka, obsahem bomba, která by měla mít viditelné varování, že může vést k přemýšlení.