Život Boba Dylana

Vyčerpávající shrnutí Dylanova života zhruba do přelomu milénia. Přestože je postavené téměř výhradně na svědectvích "těch okolo" a vlastních autorových průzkumech, působí velice věrohodně. Další předností je přehlednost. Daltonova kniha Kdo je ten chlap? je rovněž skvělá, ale je mnohem víc hřištěm jeho literární imaginace, zatímco Sounes se drží víc při zemi a postupuje přísně chronologicky. To ale neznamená, že Down the Highway je suchým výčtem faktů. Je to rovněž velice čtivá biografie a lze ji doporučit jako vhodný úvod do Dylanova světa. Mimo jiné i díky skvělému a zasvěcenému překladu Michala Bystrova.

První elpíčko Boba Dylana u nás mohlo vyjít až v roce 1977. Obsahovalo kompilaci jeho písní doplněnou o textovou přílohu s překlady Michaela Žantovského. Byla to deska určená členům Gramoklubu Supraphon. Na to, že Dylan vydal svou první desku roku 1962, žádný velký progres. Ale Žantovského překlady na nás hodně zapůsobily. Tou dobou už měl na svém kontě nejmíň 16 LP. I když už byl docela jinde, my vězeli v jeho začátcích. Tenkrát však měla hudba svou váhu a jasné poselství. Tato biografie se může později narozeným čtenářům (kteří tudíž nejsou pamětníky) zdát velmi podrobná. Ale Sounes odvedl neskutečnou práci a objasnil Dylanův vývoj. Zatímco někteří jeho životopisci ho považovali za záhadného, on dává události do souvislostí a ukazuje, jak a proč co bylo. V roce 1977 jste si nějaké Dylanovo novější album mohli opatřit pouze prostřednictvím nějakého veksláka, jestli víte, co to bylo za člověka. Sounesova kniha ukazuje, že Dylan byl kluk jako my a dělal podobné věci, co jsme později prožívali za Beatlemánie. Jo, na to se dobře pamatuji. A také na to, že jsme ho měli opravdu rádi. Dal si práci mluvit se všemi kdo ho opravdu znali a měli co říct. A vyhnul se plytce fanouškovskému či obchodnickému velebení a i bulvárnímu přístupu. Kdo chce vidět Dylana jako člověka má zde možnost.