Zítra a zítra, zítra, zítra, zítra

Pokud se motáte kolem počítačových her a nebo je dokonce vyvíjíte, tak ta kniha pro vás bude úkaz. Nejen, že se to celé točí kolem několika herních vývojářů, ale navíc hry tam hrají (heh) v podstatě jednu z hlavních postav knihy. Ta klame navíc tělem a začíná jako každá dobrá hra tak, aby hráče nezahltila, pomaloučku, polehoučku v podstatě jako obyčejná romanťárna. Postupně se ale překlápí do více poetické a dramatické roviny. Vývoj je zde vyobrazen lehce zromatizovaný, ale má vše: vývoj z kreativního pnutí, vývoj kvůli slávě a penězům, vývoj kvůli umělecké představě, vývoj kvůli moci. Hry jako únik z reality do lepšího světa, který máme pod kontrolou, hry jako léčení se z bolavého dětstvi a svých vlastních komplexů, hry jako prostředník mezi přátelstvím a rivalitou. Dlouho se mi nestalo, že jsem si zaznamenával odstavce v beletrii, žádná odborná kniha, kde by se to dalo čekat. Některé hlášky a spojení vyprávění příběhu skrz hru mi přišly neokoukané a navíc funkční, žádná rádobyumělecká křeč, kdy forma vítězí nad obsahem. V této knize jsou hry součástí života, život zas součástí her.

V tomhle příběhu je všechno. Nemoci, ztráty, nejrůznější typy vztahů. Ale nic z toho není na sílu, všeho je tak akorát a velmi citlivě a přirozeně. Ale hlavně je tu spousta přátelství a lásky. Ač skeptik ke knihám, které jsou hitem, tohle opravdu stojí za to.