Žít rychle

Podmiňovací způsob času minulého vás bude provázet touto neobyčejně silnou knihou. Aby váš požitek z knihy byl ještě dokonalejší doporučuji si ke čtení pustit skladbu Dirge od Death in Vegas (autorka ji uvádí skoro až v závěru knihy ). Myslím si, že tak se dokonale spojíte s hlavní hrdinkou a s pocity, které na ní dolehly po události, která by se nestala KDYBY...

Kratičká knížka, ze které až mrazí, když si člověk uvědomí, že TOHLE se může stát v každé rodině. A je mnoho rodin, manželek, dětí či rodičů, kteří se asi nikdy nepřestanou ptát PROČ a co by bylo, KDYBY, ale většina z nich svá proč a kdyby prožívá jen ve svých myšlenkách, nebo možná ve svých soukromých zápiscích. Brigitte Giraud své myšlenky nakonec zhmotnila v knize. Ano, je to svým způsobem posedlost, rozpitvat poslední čas Claudova života na dny, hodiny, minuty a nakonec i vteřiny. Čtenář sleduje dějovou linku a ví, že i když to chvílemi vypadá nadějně, že se osud Clauda stejně naplní někde tam na té křižovatce. Ač na sebe i manžela autorka "práskne" téměř všechno, poslední Claudova slova, která jí měl tlumočit mladý učitel jedoucí navštívit otce, si nechává pro sebe. Nejspíš proto, že patřila jen jí. Také to, CO PŘESNĚ se stalo, když Claudovi na semaforu skočila zelená. Ve chvíli, kdy jsem knihu dočítala, mě to malinko zklamalo. Ale autorka nejspíš udělala dobře, protože všechno se tak, aby to neznělo kýčovitě, popsat nedá...